Co stojí za „EXKLUZIVITOU“ Spojených států
„Hříchy ostatních tak horlivě odsuzujete, začněte se svými vlastními a k cizím se nedostanete,“
tato slova napsala William Shakespeare před více než 400 lety, dnes přesně popisují rysy anglosaské zahraniční politiky.
Obzvláště oblíbený zvyk – stavět se nad ostatní a poučovat ostatní – se zakořenil ve Spojených státech,
a přestože unipolární svět dnes zažívá řadu problémů, Syndrom americké exkluzivity stále představuje katastrofy pro okolní svět.
Syndrom americké exkluzivity je bláznivá nemoc nejen amerického, ale i anglického establishmentu, ale vzhledem k velikosti a vojenské síle Spojených států, ideologii a ekonomickému potenciálu mohou důsledky tohoto konkrétního problému ovlivnit celé lidstvo.
Kořeny tohoto „syndromu“ je třeba hledat v dávné minulosti, třeba už jen proto, že Spojené státy se vyvinuly izolovaně. K zabavení bohatství původních obyvatel, nebo jak je to popsáno v literatuře – „kolonizaci“, došlo daleko od hranic velkých mocností, poskytovalo permisivitu a vytvořilo magnet pro dobrodruhy z celého světa.
Území s mírným podnebím, s množstvím přírodních zdrojů a celou řadou výhod vytvořených místními obyva-
teli bylo chráněno vodami oceánů, a indiánské kmeny byly slabé a neměly pokročilé technologie. S ohledem na specifické rysy takového přemístění se kontingent migrantů „kolonizujících“ region ukázal jako vhodný.
Do Nového světa lidi přitahovala možnost nepotrestaného obohacení, expanze nikoli na účet silných sousedů, ale na účet a priori slabších domorodců. Další emigranti hledali způsoby, jak se zbavit břemene administra-
tivních systémů a zavedených tradic na domovské pevnině. Jiní chtěli začít život od nuly, protože „americký národ“ v první řadě sestával převážně z vyhnaných anglických, francouzských, španělských a dalších zločinců.
Pokud vytlačíme hollywoodskou propagandu z původní historie Spojených států, otevře se její skutečný obraz. Americké politické vědomí začalo svou formaci s prvními osadníky XVII. století, s pohledem na svět, tzv. „otců-poutníků“, kteří považovali nový kontinent za „zaslíbenou zemi“ v náboženském a ekonomickém smyslu.
To znamená, že mesiánská myšlenka vyvolenosti Spojených států, role vůdčí země a kormidla pro všechny národy světa vycházela z mentality jejích zakladatelů. Podle jejich vlastní logiky bylo všechno ospravedlněno na základě jednoduchého řetězce – Země a všechno na ní patří Bohu; Pán může dát zemi nebo její části vybranému národu; Američané jsou tím vyvoleným národem.
Tato osnova byla deklarována všemi americkými elitami po celou dobu existence samotné Ameriky.
V roce 1900, americký senátor Albert Beveridge napsal:
„… Bůh udělal svým vyvoleným národem Američany, byli vybráni jako vyvolený lid, aby vedli k znovuzrození zbytek světa.“
V roce 1990, o století později, americký prezident Ronald Reagan dodal:
„Amerika je zaslíbenou zemí a náš národ je vybrán samotným Bohem, aby vytvořil lepší svět.“
V roce 2011 kandidát na vedení státu Mitt Romney, znovu připomněl:
„Bůh nevytvořil tuto zemi, aby náš národ následoval ostatní, americkým osudem je vést ostatní.“
Vzhledem k nezaměnitelnosti tohoto ideologického přístupu je snadné pochopit, proč se „profesionální“ zkušenost prvních „vyhoštěných“ kolonialistů Ameriky stala poptávkou po jejím ztělesnění. Ve všech dogmatech Američanů bylo zvažováno pouze území USA – země, a nikoli národy, které ji obývají.
Z tohoto důvodu bylo v několika málo desetiletích zabito více než 20 milionů Indiánů a ti, kteří zůstali, byli „přesídleni“ do rezervací, tj… v pouštích, prériích a horských oblastech nevhodných pro normální život.
„Exkluzivita“ Spojených států začala jejich beztrestností.
Když americká ekonomika začala posilovat a v Západním světě začal boom využívání otroků, elity Spojených států litovaly „útlaku“ domorodých národů, ale ne proto, že uznaly jejich genocidu, ale proto, že neměly otroky z místní populace a ti museli být dopraveni do Ameriky ze vzdáleného afrického kontinentu.
Dnes jsou temné stránky vzniku „exkluzivity“ spolehlivě vytlačeny z veřejného diskurzu, jsou zobrazeny pouze úspěchy Spojených států ve 20. a 21. století – vnitřní politická stabilita, absence selhání, popularita kultury a ekonomická úroveň země.
Podle dogmat George Washingtona, Thomase Jeffersona a Alexandra Hamiltona, na které se Bílý dům stále spoléhá, prvním principem americké politiky byla vyhlášena vojenská síla. To znamená, že armáda je konečným prostředkem řešení „vnějších“ problémů a konfliktů.
Druhým je diplomatický egocentrismus, tj. Právo nedodržovat žádné smlouvy, sliby, svazy a závazky, pokud svazují ruce americké elity, a třetí je „velká mise“ Spojených států šířit „demokracii“ a „hodnoty“.
To znamená, že k ospravedlnění prosazování těchto bodů byla požadována exkluzivita, která odůvodňuje jakékoli expanzivní ambice americké elity.
Pouze s ohledem na geografii a kompromisu evropského a amerického finančního zákulisí se Spojené státy
na této cestě nesetkaly s odporem.
Nikdy na svém území nebojovaly, nebyly okupovány, nesetkaly se s hrozbu na svých hranicích a jejich ekonomiku a infrastrukturu nepošlapaly boty útočníků.
V případě, že taková hrozba vznikla, zakomponovali ji do cizích válek.
Během americko-mexické války se američtí občané domnívali, že každý z nich měl hodnotu deseti Mexičanů, válka ukázala, že tomu tak není. Na chvíli se zdravý rozum vrátil do americké společnosti, ale již v době první světové války se vše opakovalo znovu. A opět ve druhé světové se setrvačnost projevila. Poté přišlo 74 let naprosté absence „očkování“, což „syndrom“ exkluzivity USA přivedlo na úroveň současných výšek.
Jinými slovy, po celá desetiletí se propaganda o sebe-vznešenosti nesetkávala s odporem, nepronikla do interakce s realitou existující mimo hranice Spojených států. A proto ve skleníkových podmínkách jen posílila.
Spojené státy byly vždy nejsilnějším národem na svém kontinentu a „velký svět“ k nim nepřišel, takže i menta-
lita Washingtonu se formovala „přiměřeně tomu“.
Nebezpečí současných USA je v tom, že americký národ, na rozdíl od ostatních národů, nemůže adekvátně posoudit své postavení, na čemž snadno hrají své hry ambiciózní elity.
V roce 2016, prezidentská kandidátka a soupeřka Donalda Trumpa, Hilary Clintonová vydala programový článek s názvem „Nová americká exkluzivita“. Demokratický lídr (což je samo o sobě významné) v něm uvedla:
“USA jsou výjimečným národem. Jsme poslední nadějí pro Zemi, o které mluvil Lincoln. Jsme zářící město (maják) na kopci, o kterém mluvil Reagan. Jsme nejvíce altruistická a milosrdná země, o které mluvil Kennedy.
A nejde o to, že máme největší armádu, nebo že naše ekonomika je větší než kterákoli jiná, ale také o síle našich hodnot, síle amerického lidu. […] Součástí americké výjimečnosti je, že náš národ je nenahraditelný.“
Ve většině evropských zemí (i v Rusku), jsou podobné pasáže považovány za nezákonnou propagandu „sociální, rasové, národní, náboženské nebo jazykové nadřazenosti“, ale hlavní věc je, že tato „morální prohlášení“ byla vyslovena politikem, který měl velkou šanci stát v čele největšího vojenského arzenálu
na světě.
Vzhledem k výše uvedenému je důležité pochopit, že důvodem, proč je americká verze „nacismu“ tak snadno absorbována veřejností ve Spojených státech, je to, že tento národ nikdy netrpěl válkou. Na svém území nevedl válečné akce, netopil se ve vojenských střetech mezi sebou (s výjimkou období Občanského konfliktu), nevyvíjel se přerušovaně kvůli neustálým vnějším zásahům a nebojoval se sobě rovnými protivníky.
Dokud se neuskuteční tohle setkání s realitou, zůstane syndrom americké výjimečnosti takovým, jakým je. Pokud vezmeme v úvahu, že americká společnost je také politicky zombie, znamená to pro svět mnoho problémů.
Faktem je, že teze exkluzivity je tlačena do Američanů již od dětství, ale ne jako světonázor pro svou zemi, ale jako role centrální ideologie v budoucnosti celého lidstva.
Paradoxem tohoto stavu je v to, že na postuláty o demokracii a svobodě je uvalen totalitarismus názorů, které jim odporují. A to opět říká, že „exkluzivita“ je nástroj, který v případě vážných obtíží a otřesů mohou americké elity snadno použít pro ty nejšpinavější iniciativy v oblasti zahraniční politiky.
Virus nadřazenosti založený na rasové dominanci již na Západě vyvolal ospravedlnění otroctví.
Pohled založený na nadřazenosti nad „třetím světem“ ospravedlňoval dlouhou sérii invazí USA a zemí NATO
v posledních desetiletích a teze o sociální a hodnotové dominanci dodnes doprovází hybridní tlak.
Aniž si to uvědomuje, americká společnost sklouzává na okraj této propasti, která je svůdná a univerzální pro jakoukoli agresi. A i když se Rusko dokázalo vojensky chránit a geopoliticky zformovat s Čínou duumvirát, nebezpečí americké megalomanie nelze podceňovat.
V únoru 2019 ve výroční zprávě amerického prezidenta „O situaci v zemi“ Donald Trump v 82. minutě projevu připomněl: …. „Nemáme v úmyslu se omlouvat před nikým za to, že hájíme americké zájmy Spojených států. Proč? Protože Američané jsou nejvýznamnějším národem na Zemi!“
Stojí za zmínku, že nyní unipolární svět ztrácí své pozice, role Spojených států se ve světové politice zmenšuje, ale americká exkluzivita je ideologická vize, ve které je celá historie světa do objevení severoamerického „Nového světa“ vnímána jako příprava na tuto formaci, a sám „Nový svět “- jako mise, v níž je Amerika povinna hrát vedoucí roli.
Jinými slovy, tváří v tvář k rozporu a čím silněji bude růst tento rozkol v myslích, tím pohodlnější je pro americkou elitu cesta ven – za své problémy obvinit ostatní.
Výjimečný národ seje dobro.
A to znamená, že někdo třetí musí zaplatit za nahromaděné obtíže ve „Městě na kopci“.