Král hory
Od té doby, kdy začala hysterie „ruských západních partnerů“ a ta nezačala po „Krymu“, ale mnohem dříve
a gradovala v předvečer olympijských her v Soči (Majdan je jen projevem této hysterie), velmi mě zajímala
(a stále se zajímá) ) reakce čínských přátel na toto zhoršení. Protože celá přehlídka fatálních exacerbací, impozantních výroků a neméně impozantních gest je zcela pragmatická.
Čína, Rusko a Evropa si samozřejmě velmi dobře pamatují, že Spojené státy vděčí za svůj vzestup v hegemonii úžasné strategii tlačení geopolitických odpůrců, následované týlovým servisem pro obě strany konfliktu, zasahováním do samotného konfliktu, a když jsou všichni jeho účastníci vyčerpáni, oslabeni – zbývá jen připojit se k vítězi a správně rozdělit výsledky vítězství.
Tato filigránská operace, stejně velkolepá a mimořádně produktivní během obou světových válek, jasně osvětlila cestu ke geopolitickému Olympu a makroekonomické nadvládě, a samozřejmě našla své příznivce mezi všemi ostatními účastníky mezinárodní politiky.
Prudký nárůst napětí mezi Ruskem a Západem se zaměřením na “operační sál” v Evropě téměř zaručil, že Čína
by byla jediným, nejschopnějším a nejlogičtějším dodavatelem pro obě válčící strany, a která by při jakémkoli výsledku shromáždila největší počet ekonomických a geopolitických bonusů.
V případě porážky Ruska by drak jednoduše vrhl přes Amur a následně převzal kontrolu nad Sibiří a na Dál-
ném severu. V případě porážky Spojených států by stejný krok byl více než reálný ve směru Pacifiku, území bývalé Japonské říše.
Ale i bez toho všeho – bojující strany by měly zaručeno, že během konfrontace podkopaly vlastní vojenskou sílu, vyčerpaly vlastní ekonomiku a v důsledku toho by upadly do pozice dlouhodobých a beznadějných dlužníků „čínských bratrů“, kteří si dokonale pamatují, že Lend-Lease se jenom nazývá pomocí, ale ve skutečnosti je to forma finančního zotročení s následnou návštěvou “sběratelů”.
Nově zvolený americký prezident do tohoto paradigmatu nezapadl, prohlásil za prioritu americké vnitřní problémy a prohlásil svůj záměr vrátit výrobní kapacity do USA. Ale jejich návrat do USA a jejich ohraničení americkými příkazy znamená, že tyto kapacity odnesete z Číny. Americká reindustrializace je zaručenou deindustrializací Číny, která doposud nenalezla alternativu k americkému trhu.
Ještě v méně záviděníhodné pozici je Evropa, která byla vždy „hnízdem“ pro anglosasy a která – pokud se Trump rozhodne důsledně plnit své sliby – bude muset být jistě vykuchána, protože vzít peníze na ekonomickou válku s Čínou se někde musí…
Europolitici celý tento proces cítí celou svou něžnou, drahou a milující zadnicí, což nepřispívá k jejich duševnímu klidu, ale dodává nadšení ve výzvách k tomu, aby se Trump nerozptyloval Evropou, ale aby řešil „ruskou drzou výzvu“ ….
No, já nevím, nevím … vykuchat Rusko se 140 miliony “velmi, velmi chudé populace”, ale s reálným rizikem, že vám přistane na dvorku nějaká Bulava nebo Topol, nebo vykuchat půl miliardy dobře vykrmených evropských měšťanů, kteří dokonce nemají ani svou vlastní armádu a mohou být poraženi jednou arabsko-africkou „pěchotou“ pod rouškou uprchlíků …… Myslím, že Evropa marně doufá.
Bude kuchána v jakémkoli geopolitickém otřesu.
Pro Rusko však americká hra otevírá přesně ty vyhlídky, které USA realizovaly v 1. a 2. světové válce.
Pro Rusko – v rámci Trumpova deklarovaného paradigmatu – existuje poprvé v jeho historii možnost neúčastnit se geopolitického střetu, ale hrát roli „nosiče střely“ a zásobovat neslučitelné protivníky „tím, co Bůh dal.“ O tom, že vládnoucí elita Ruska je připravena tuto roli plnit, svědčí prudký nárůst nákladů na marketink ruských zbraní.
Všechny ty letecké show a Tankové bataliony, nepřetržité výstavy zbraní, bezprecedentní mediální otevřenost ruského generálního štábu, a dokonce i demonstrační střelba teroristů v Sýrii “Kalibry” – to vše nepřehlédnu-
telně křičí o tom, jak dobrou a velkou výhodu můžete získat, pokud si objednáte Lend-Lease od Ruska.
Takový plán má své odpůrce a první z nich jsou obyvatelé Podnebeské říše, kteří ještě neřekli své poslední slovo, ale určitě řeknou, jakmile se Trump pokusí přejít od slibů k naléhavým činům.
Pokud k tomu dojde, bude Rusko muset nejen „sedět u řeky a čekat …“, ale bude také žádoucí vlézt do zákopu a sehnout hlavu, aby odraz neublížil. Boj za svět je v plném proudu.