Proč je darwinismus naprosto chybný – část 1: inteligentní plán a role informace

Navzdory svému názvu je Darwinova evoluční teorie – a její postgenetická variace, neo-darwinismus – téměř všeobecně přijímána jako daný fakt. Slyšíme, že je to ,vědecky prokázánoʻ, což v praxi jednoduše označuje něco, vůči čemu vám není dovoleno klást otázky.
Darwinismus je mýlí, opravdu mýlí. Mýlí se filosoficky, vědecky a morálně.

• Je filosoficky mylný, protože stačí jen třeba trocha skutečného myšlení dohromady se selským rozumem k jeho zavrhnutí.
• Je vědecky chybný, protože tím jak věda postupuje kupředu (objevujeme více o molekulární biologii), rychlejí ztrácí to málo věrohodnosti, která mu zbývala.
• Je morálně špatný, protože druh materialismu a (falešných) předpokladů, které prosazuje o přírodě, naznačuje odpudivý pohled na svět, takový, který působí jako jed na lidskou morálku; připravil cestu pro nacismus, stalinismus, postmodernismus a dnešní nihilistický, téměř psychopatický pohled na život obecně.

V první části této série se podíváme na Darwinovu teorii z filosofického úhlu. Filosofie prosazuje důkladné myšlení, odhalování hrubých chyb v uvažování a schopnost držet v mysli rozdílné a protichůdné myšlenky, aniž bychom vyšilovali. Podívejme se na to, jak darwinismus pochodí.

Darwinův úhlavní nepřítel: inteligentní plán

Darwinismus je průšvih. Má všemožné divoké domněnky, které jsou jen zřídkakdy vneseny do vědomého vědomí, a ti bránící darwinismus často hrají hry s definicemi a významy slov. Takže předtím, než se budeme zabývat darwinismem přímo, zvažme ho nejprve v souvislosti s další teorií, kterou chtěl darwinismus nahradit a která se v posledních desetiletích vrátila na scénu: inteligentní plán („IP”).

Argument inteligentního plánu je opravdu velmi starý: pokud se podíváme na život na naší planetě, včetně toho lidského, tak nám naše intuice říká, že veškerá ta krása, složitost, symetrie, specializace, systémy atd. musí pocházet z nějaké mysli, stejně jako naše složité nástroje a zařízení pocházejí z myslí lidí.

Jedna z klasických formulací IP pochází od teologa Williama Paleyho, který položil otázku: kdybyste našli v lese hodinky, nepředpokládali byste, že byly vymyšleny a sestaveny inteligentní bytostí? A neplatilo by to samé pro živé bytosti, které v přírodě najdeme? Toto je analogie, která dala Richardovi Dawkinsovi jméno jeho knihy Slepý hodinář [The Bling Watchmaker]. Dawkins samozřejmě tvrdí, že „slepý“ proces darwinovské evoluce by mohl být vysvětlením pro „hodinky“ – tedy organismy, včetně lidí.

Modernější a základnější formulace argumentu pro inteligentní plán je zhruba následující:

Argument pro inteligentní plán

a) Jediný známý způsob, jak zvýšit funkční složitost v jakémkoliv systému, je prostřednictvím dodání informací, což darwinismus nedokáže vysvětlit.

b) Formy života vyvinuly další komplexní systémy.

c) Proto muselo dojít k dodání informací, což darwinismus nedokáže vysvětlit, a protože jedinou známou příčinou informací je inteligence, pak inteligence ji musela způsobit, tudíž „inteligentní plán“.

Protože si můžete být jisti, že tento argument značně vyprovokuje darwinisty, podívejme se na některé argumenty proti IP. To nám také pomůže lépe porozumět jejich argumentu.

Za prvé existují „argumenty“ proti IP, které si ani nezaslouží být nazývány argumenty. Pojďme tedy na ně ať už je není třeba dále řešit.

Nejznámějším z nich je pravděpodobně obvinění,
že zastánci inteligentního plánu jsou „zaujatí”.

Vzhledem k tomu, že mnozí, ne-li většina, zastánců IP jsou věřící, podle tohoto argumentu již byli rozhodnutí předtím, než začali výzkum.

Potřebují, aby IP byl pravdivý, protože jsou emocionálně zaháčkováni do víry v Boha a proto vytvořili koktejl pseudovědy, aby toho docílili.

Námitka proti tomuto „argumentu” je jednoduchá.
I kdyby byl tento předpoklad pravdivý, ani v nejmenším to nezmění skutečný argument ve prospěch IP
(a mimochodem, stejný argument by mohl být vznesen proti darwinistům – jsou již rozhodnutí, že IP nemůže být pravdivý) . Předchozí výroky a) a b) nemají nic společného s vírou v Boha, s emocionálním zaháčkováním, nebo „zaujatostí“….. Jsou prostě tím, čím jsou, a buďto je můžete vyvrátit, nebo ne.

Pro ilustraci této pointy předpokládejme, že jsem militantní ateista, který je zcela oddán záměru vyvrátit existenci historického Ježíše. Takže navrhnu silný argument, založený na historickém výzkumu a racionálním uvažování, že Ježíš neexistoval v žádné takové podobě, která by odpovídala biblickým tvrzením.

Pokud chcete zaútočit na můj argument, potom musíte přesně ukázat, kde by mohla být moje historická fakta nepravdivá nebo mé úvahy mylné. Ale jednoduše mě obviňovat z toho, že jsem zaujatý protože jsem ateista, to není platný argument. Maximálně byste mohli oprávněně tvrdit, že kvůli mému ateismu jste podezíraví vůči mému uvažování a proto budete věnovat zvláštní pozornost detailům v mých tvrzeních.

To byste samozřejmě měli dělat tak jako tak, pokud je vaším záměrem dobrat se pravdy. Ve skutečnosti když odmítnete něčí tvrzení jako „neobjektivní“ jednoduše na základě toho v co věří, zdiskreditujete svojí vlastní oddanost pravdě a vy sami se stanete možným terčem pro obviňování ze zaujatosti.

Další z nejrozšířenějších (a nejslabších) strategií, které darwinisté používají k útoku na argument ve prospěch plánu, je časem osvědčená praxe vytvoření argumentačního klamu, který je poté vyvrácen, samozřejmě co nejhlasitěji a hrdě, což činí celou podívanou ještě více ubohou.
Níže je (velmi) omezený seznam takových argumentačních klamů:

• Věříte více bibli než vědě.
• Věříte, že Země byla vytvořena před 6000 lety.
• Věříte v zázraky.
• Prohlašujete, že organismy byly v okamžiku stvořeny Bohem.
• Odmítáte přirozenou variabilitu.
• Popíráte, že existuje přirozený výběr.
• Popíráte, že věda je tou nejlepší metodou, jak zjistit pravdu.
• Popíráte evoluci.
• Popíráte společné předky.
• Jste homofobní bigot.
• Atd.

Netřeba dodávat, že ani jedno z těchto tvrzení není podstatné, tím spíše platné, jako argument proti existenci IP. Například, IP argument je zcela slučitelný s myšlenkou, že se člověk vyvinul z opic. Nepopírá, že organismy, které jsou méně „vhodné”, mají nižší šanci na přežití.

Nepopírá, že existují rozdíly v rámci druhu, nebo příbuznost druhů. Jediná věc pro kterou argumentuje je to, že ať už se stalo cokoliv a jakkoliv, musela existovat nějaká ,uspořádající sílaʻ: tedy informace. A dále, že pokud nedokážete vysvětlit, jak může informace spontánně vzniknout bez zapojení nějaké formy inteligence, musíte dojít k závěru, že do vzniku komplexního života, který dnes vidíme, byl zapojen nějaký druh inteligence.

Vždyť dokonce i teorie ,sobeckých genůʻ Richarda Dawkinse by do toho zapadala vzhledem k tomu, že přichází s existencí hyper-inteligentních a mazaných malých příšerek (genů), které budují organismy a manipulují
s nimi ve svůj prospěch, aby mohly dělat kopie sebe samotných.

Takže by to mohly být geny, kdo vnáší informace do systému! Ale neztrácejme příliš mnoho času utahováním si z Dawkinse. Zatímco může být považován za dostačujícího komika, když dojde na pomlouvání Bible, jako filosof je horší než k ničemu. Ale na druhou stranu napadání Dawkinse je také velice zábavné, takže se možná později v této sérii vrátíme k jeho konkrétní značce teismu.

Jelikož inteligentní plán nemá žádná divoká tvrzení o Bohu, kterak mává svou kouzelnou hůlkou, jaký je tedy jeho skutečný problém? Jednoduše řečeno, zatímco IP nepředpokládá a rozhodně neprokazuje existenci boha, je nicméněv souladu s existencí boha. A to je něco, co ateisté a materialisté prostě nemohou tolerovat.

Víte, darwinismus není jen tak nějaká stará biologická teorie. Je to avatar pro materialismus.
Je to idol k popření jakékoliv vyšší inteligence, nebo dokonce jakékoliv inteligence – ať už vyšší nebo jiné – mimo fyzické mozky a podobné orgány, čehokoliv existujícího mimo přísně fyzický vesmír.
Darwinismus, v kombinaci s teoriemi o původu života inspirovanými darwinismem, je základním mýtem pro uctívání mrtvé hmoty. Snaží se udělat nemožné, …. tedy vysvětlit, jak může mrtvý vesmír vzniknout
z ,ničehoʻ a přesto stvořit a rozvíjet život, včetně myslí, až do bodu ohromující složitosti a inteligence, které
jsme každodenně svědky.

To je důvod, proč IP straší darwinisty: 
ohrožuje jejich mýtus, základní kámen jejich náboženství mrtvé hmoty.

Nejenže darwinisté věří, že jejich teorie prokázala neexistenci boha – jakkoliv je tato myšlenka sama o sobě nesmyslná – ale jednoduše nemohou připustit myšlenku, že ve vesmíru probíhá něco, cokoliv, co se nedá vysvětlit jako v podstatě ,mrtvá hmota náhodně plující sem a tamʻ. Zajímalo by mě, z čeho jsou tak vyděšeni, že jsou schopni zajít tak daleko, aby udrželi zrovna tyto dveře zamčené …

Zásadní role informace

Ale zpět k argumentu inteligentního plánu. Pokud chcete argumentovat proti IP způsobem, který se neome-
zuje pouze na vytváření argumentačních klamů a používání ad-hominem útoků proti názorům zastánců IP, musíte napadnout výroky (a nebo b uvedené výše), nebo logiku argumentu.

Vzhledem k tomu, že jeho logika je v pořádku, alespoň pokud vím, a tvrzení b je nesporné, potom jediné co zbývá, je napadnout argument a: že jediný známý způsob, jak zvýšit funkční složitost v jakémkoliv systému,
je prostřednictvím dodání informací, což darwinismus nedokáže vysvětlit.

To je přístup, který zastávají zodpovědnější darwinisté; konec konců, Darwinova ,průlomová myšlenkaʻ
měla od samého začátku za cíl, aby se tento návrh překonal.

Tvrzení, že evoluce je o tvorbě nových informací, by nemělo být kontroverzní. Nové formy života, nové druhy, nové orgány, nové molekulární systémy a tak dále představují nové formy života.
Otázkou tedy je: … může darwinovský mechanismus vysvětlit zrození nové informace?

Za prvé je jasné, že prostředí nemůže kouzlem změnit organismy: darwinovské organismy mají být zcela pasivní. To znamená, že se sami biologicky nepřizpůsobují s pomocí jakéhokoliv druhu inteligence.

Pokud organismus zareaguje na podněty z prostředí, pak tato schopnost musela být podle darwinovského pohledu již přítomna – buď předkódována geneticky, nebo naučena, nebo kombinace obou.

Ale organismům nerostou větší uši nebo větší drápy kvůli podnětům v životním prostředí.
Pouze reagují – nic skutečně nového v nich není vytvořeno přímo vnějšími podněty.

To znamená, že je potřeba něco víc. Z (neo) darwinovského pohledu, je to něco dodáno náhodnými změnami v DNA, které údajně mohou občas vytvořit prospěšné výsledky, které jsou pak ,vybírányʻ ve velkém boji o přežití.

Ale protože prostředí nemůže přímo měnit organismy, je tu problém:
 ,přirozený výběrʻ musí mít nějakým způsobem už z čeho vybírat – potřebuje suroviny! 

Celá teorie darwinismu proto závisí na této otázce:
mohou náhodné genetické mutace, během dlouhého časového období a v postupných krocích, kdy musí  čelit životnímu prostředí, vytvořit zcela nové, ohromně složité systémy z relativně primitivních systémů
(které jsou samy o sobě extrémně složité)?

Zastavme se na chvíli a přemýšlejme o slovu ,čelit. Darwinovi ​​tvorové mají samozřejmě cíle: především přežití a reprodukci. Doporučuji se zamyslet nad tím, co to znamená.
Proč by bytosti měli chtít přežít?
Má to v materialistickém světě vůbec smysl?
Vesmír má být koneckonců ,slepýʻ – bez cíle nebo účelu. 

Odkud tedy pochází tento účel přežít a množit se? 
Proč by mělo vesmíru záležet na tom, zda taková nebo jiná molekulární konfigurace ,přežijeʻ?
Proč by na tom mělo samotné konfiguraci záležet?
Vskutku, jak je to možné, když je to jen mrtvá hmota?

Měli bychom vždy pamatovat na to, že darwinismus je avatarem pro materialismus. To je motivace stojící
za vitriolem, který darwinisté chrlí, když kladete podobné otázky. Jejich chování, zejména v internetových debatách a ve ,válkách komentářůʻ, začíná dávat smysl, pokud víme co za ním skutečně stojí:
…. uctívání materialistického, mrtvého vesmíru, kterého se z nějakého důvodu prostě nemohou zříci.

Náhodná mutace opravdu nestačí

Zpátky k našemu ,informačnímu problémuʻ.
Může náhodná mutace a přirozený výběr vysvětlit vznik zcela nových informací?

Podívejme se, co přesně je zde předpokládáno. Jaký druh změny může ,náhodná mutaceʻ čehokoliv vytvořit? Pamatujte, že nemluvíme o kvalifikovaném genetickém inženýrovi v práci, nemluvíme o vědomí (protože to není dovoleno). Mluvíme o změně, která se v podstatě děje jen s pomocí šťastné náhody (nebo smůly).

Je tedy velmi nepravděpodobné, že by se větší počet genů mohl současně,  koordinovaným způsobem, měnit bez ohledu na to, zda změna byla prospěšná. V nejlepším případě by se jedna část genetického kódu mohla změnit a vytvořit ,výhodnýʻ (nebo nevýhodný) výsledek, nebo by se více než jedna část genetického kódu mohla souběžně změnit, ale zcela nezávisle na druhé části.

Pravděpodobnost, že ve stejnou dobu dojde k více než jedné změně a vznikne konkrétně výhodný výsledek,
je ještě nepravděpodobnější; je to něco jako přesné a opakované uhodnutí všech čísel loterie. Takže když mluvíme o náhodné mutaci genů, existuje mnohem větší šance, že změna bude nevýhodná, tedy evoluční slepá ulička.

Tudíž pro přínosnou změnu v genu, v důsledku náhodné mutace, potřebujete VELMI velký počet podobných ,experimentůʻ – a to že k nim dojde, je již na samém začátku v prvé řadě extrémně nepravděpodobné – aby se mohlo objevit něco užitečného, co by bylo užitečné pro ,přirozený výběrʻ.

Ale je to mnohem horší: celý tento proces se musí, a jsme opět u toho, opakovat ad nauseam: protože jakmile se určitá malá, užitečná změna projeví a vstoupí přirozeným výběrem do genového fondu, budete navrch potřebovat mnoho, opravdu mnoho takových změn k tomu, abysme se dostali k něčemu užitečnému z evolučního hlediska.

Jen se zamyslete nad rozdílem mezi, řekněme, jednobuněčným organismem a jelenem, a začnete chápat, proč intuice, kterou tolik lidí vždy mělo, může být pravdivá: početní stránka jednoduše nedává smysl, ani za mák.

A darwinistům ani trochu nepomůže dovolávání se mlhavých pojmů, jako je například ,hluboký časʻ, aby mohl tento problém zmizet. (Pro informaci, podle Wikipedie, časový úsek, který byl potřeba, aby se člověk vyvinul
z velkých lidoopů, byl 10 milionů let – to je jen 5000krát déle, než časový úsek od Krista po současnost.)

Náhodné změny degenerují kód

Ale nesnáz pro darwinovu ​​teorii jde mnohem hlouběji. Otázkou je: jakých přesných účinků lze teoreticky dosáhnout, pokud je kód ,náhodně změněnʻ? Mohou náhodné mutace vytvořit kód, který obsahuje zcela nové informace – i když připustíme neomezené, po sobě jdoucí mutace? Pokud položíte otázku tímto způsobem, odpověď je zřejmá: ne! Náhodné měnění kódu je synonymem pro jeho degradaci – ztratíte informace!

Někteří z chytřejších darwinistů si jsou vědomi tohoto problému. Jedna ze strategií, kterou používají, je popírání, že genetický kód je opravdu kódem. Jinými slovy, ,zkouší na nás Dawkinseʻ:
…. ne, buďte v klidu, vlastně to tak ve skutečnosti nemyslíme, když mluvíme o kódech (nebo vědomých genech, které podle Dawkinse spiklenecky osnovují světovou nadvládu).

Ve skutečnosti to jsou jen kulečníkové koule, které náhodně poskakují sem a tam! Kdybychom chtěli, mohli bychom to vyjádřit v nekódových termínech! Přesto kupodivu biologové neustále odkazují na genetický kód
a nadále k němu tak přistupují. Nemají na výběr, protože to je kód.

Předpokládejme však, že i navzdory faktu, že to vypadá jako kód atd. (vždyť genetický kód má doslova písmena!), se ve skutečnosti jedná jen o shluk molekul, které ,způsobují věciʻ čistě mechanickým způsobem.

Například jako klavír, kde náhodně stisknete klávesu a kladívko poté udeří do struny, až na to, že v případě genetiky je proces mnohem komplikovanější a spletitější.

Nyní si představte jeden z těch automatických klavírů, který je ve filmových westernech. Dalo by se samozřejmě říci, že se jedná pouze o mechanický proces, který převádí dírky z papíru do kladívek, které bijí do strun. Avšak rozhodující je to, že se jedná o mnohem víc:
celý proces vytváří komplexní strukturu zcela odlišného typu. V tomto případě: hudba!

Důvodem je, že perforovaný papír, který pohání klavír, se neskládá z ,náhodných děrʻ, nebo dokonce jednoduchých vzorů, ale obsahuje informace. Je nakódován pro koncový produkt. A samozřejmě, stejně jako u jakéhokoliv kódu, pokud ,náhodně změníte’ části kódu (dírky představující noty), potom informace, a tedy i hudba, zdegenerují. (I když je třeba říci, že vzhledem k tomu, co se dnes považuje za umění a hudbu, možná že darwinisté mají pointu, že náhodná mutace může vytvořit… něco.)

Ale co potom přirozený výběr? Může to změnit situaci? Koneckonců je to základní myšlenka darwinismu: odsud mají pocházet potřebné informace pro vytvoření nových životních forem. Zůstaneme-li s naší analogií, mohl by postupný proces náhodné mutace a slepé aplikace jednoduchého pravidla nějakým způsobem změnit dětskou píseň pro naše piáno z kovbojky na Beethovenovu symfonii?
Tato analogie je nápovědou k některým z mnoha otázek, které sužují darwinismus:

• Náhodné změny skutečně degenerují kód. Představují ztrátu informací. Je to zřejmé v případě notového záznamu – stejně jako v případě jakéhokoliv jiného představitelného kódu: text v knize, počítačový program, morseovka, atd.
• To také znamená, že i když můžete nějakou šťastnou náhodou získat mutaci, která nějakým způsobem hudbu vylepší, může to vyjít pouze ze zničení informací – například vymazáním noty, rozbitím motivu atd. Nemůžete navýšit informace, například přidáním celého nového segmentu, založeného na pokročilé kompoziční technice, jako je vypracování variace na základě počátečního, dobře znějícího vymazání jedné noty.
• Po každé ,mutaciʻ musí být skladba nějakým způsobem lepší, aby mohla být vybrána. To znamená, že nemůžete dosáhnout výsledku, který v mezistupni vyžaduje, aby byla skladba dočasně horší – například změna C na C# předtím, než změníte další  noty.
• Nemůžete se vrátit – jakmile je mutace ,vybránaʻ, znamená to, že se píseň po změně nějak vylepšila; kdybyste se vrátili, píseň by byla opět horší a proto by tato předchozí změna nebyla vybrána. Takže ji máte napořád, i když by mohlo dojít k jiným změnám, které by píseň ještě více vylepšily – nebo jiným postupům vedoucím k ještě lepšímu koncovému produktu!
• Všimněte si, že stejně jako u darwinismu je tu požadavek, aby byla volba provedena na základě velmi jednoduchých pravidel. Žádná vedoucí ruka, žádné očekávání konečného výsledku, žádné plánování není povoleno. To znamená, že celá cesta od dětské písně k symfonii musí být ,náhodnáʻ, ale bez možnosti vrátit se po každém kroku – proto je neuvěřitelně nepravděpodobné, že se to uskuteční.

Zdá se tedy, že selský rozum má pravdu: není možné dostat se pomocí náhodných změn od dětské písně na klavíru z westernu k symfonii, stejně jako dostat se od jednobuněčného organismu k jelenovi procesem, který je založený na náhodných mutacích. Pouze informované změny to mohou udělat. Pouze inteligentní mysl může vytvořit komplexní, soudržnou symfonii.

Ale to není to nejhorší. Hudební analogie je ve skutečnosti nedostatečná – ale nikoliv ve prospěch darwinismu. Je to proto, že bez ohledu na to, jak nereálné jsou šance v této analogii, skutečný ,přirozený výběr’ nemůže po většinu času ani vidět (nebo slyšet) novou verzi písně. Podívejme se, proč tomu tak je.

Není pro co vybírat

Jedna z oblíbených vět, které darwinisté používají je, že ,to přineslo výhodu pro přežití druhu a proto to bylo vybránoʻ. Ale zamyslete se nad tím: 
jak přesně malá mutace, vedoucí k malému zlepšení, pomáhá organismu přežít? Problém zde spočívá v tom, že malá vylepšení, nebo dokonce velká vylepšení specifických systémů, nemusí nutně znamenat přežití nebo více potomků v jakémkoliv jednoznačném smyslu.

Představte si například, že nějakým vývojovým procesem si vylepšíte zrak o 5%. Jaké jsou šance, že vám to pomůže přežít? Vyžadovalo by to velmi určitou situaci, například když se vás chystá sežrat tygr, ale díky tomuto malému vylepšení ho uvidíte o sekundu dříve než bez vylepšení a situace by byla přesně taková, že tento 5% zrakový rozdíl by vás zachránil. To je velmi nepravděpodobný scénář. A co víc, tato malá změna zraku vám nijak nepomůže jako ochrana před zmrznutím, úmrtím, zlomenou noho a následnou smrti, nebo nesčetně mnoho dalších důvodů, proč byste nemuseli přežít. 

Jakým způsobem může přirozený výběr ,vybratʻ tuto mutaci, když nepředstavuje jednoznačnou výhodu? Vaše šance na přežití jsou jen nepatrně lepší než u vašich vrstevníků, a je pravděpodobné, že ani nenarazíte na situaci, ve které se vám tato vlastnost hodí. A to za předpokladu, že je dokonce možné, aby náhodná mutace v první řadě vedla k 5% vylepšení zraku.

Nebo si představte žirafu: možná díky nějaká náhodné mutaci, se krk jednoho zvířete o kousek prodlouží. Pomůže to zvířeti lépe dosáhnout na jídlo? Možná, v některých velmi ojedinělých případech. Ale pokud je ta žirafa navíc slabá, nepomůže to. A opět, ani trochu to nepomůže proti nesčetným dalším hrozbám.
Jak by tedy mohla snadněji ,předat své genyʻ než ostatní žirafy?

Jediné, čeho se dočkáme od darwinistů, jsou divoké spekulace, které často používají zavádějící jazyk, jako že ,žirafy se potřebovaly dostat k vyšším stromům a proto se vyvinuly jejich dlouhé krkyʻ, jako kdyby se kolektivní mysl druhu žiraf nějakým způsobem rozhodla, že je to dobrý nápad ,vyvinoutʻ dlouhý krk.

A možná na tom opravdu něco bude, kdo ví? Ale to samozřejmě není to, co prohlašují darwinisté. Pokud chcete vidět prvotřídní příklad nesmyslného blábolu, který darwinistické myšlení produkuje, přečtěte si tento článek v New Scientist o dlouhých krcích žiraf, který vrcholí ,vysvětlenímʻ, že ,dívky je mají rády dlouhéʻ. Když se ocitnete v pozici, kdy se musíte uchylovat ke školáckému humoru k tomu, abyste přesvědčili své publikum, tak víte, že jste v přítomnosti ,vysoké vědyʻ.

Mohou existovat případy, kdy by takové scénáře mohly fungovat, ale víme, o co jde: náhodná mutace, která zázračně vyprodukuje něco trochu prospěšného a je pak nějakým způsobem kouzelně zachována nebo ,vybránaʻ, je velice nepravděpodobná. Musí se toho stát mnohem více. Signál té malé nové informace, pokud by se vůbec projevil, by se utopil v záplavě hluku: tedy v drtivé většině scénářů, kde tato specifická, malá výhoda ani trochu nepomůže.

Spíše se to vypadá, že pravděpodný způsob, kterým variace a selekce funguje, jako v případě žirafy, je následující: populace má rozsah variací pro určitý rys, např. velikost zobáku v případě slavných Darwinových pěnkav. Nové podmínky, které upřednostňují dlouhý zobák, způsobí, že ti co mají příliš krátké zobáky, zemřou a nové generace budou mít tendenci mít větší počet těchto dlouhých zobáků – protože již existuje dost jedinců s nyní optimální délkou zobáku. Ale nic nového nebylo vytvořeno. Nové druhy pěnkavy mohou mít menší nebo větší zobáky, ale všechny spadají do počátečního rozsahu. Abnormálně dlouhý zobák – nebo krk v případě žirafy – vyžaduje několik dalších nových vlastností, aby to fungovalo, a každá z nich se musí sejít v ten samý moment. Přirozeně to pouze prohlubuje problém popsaný výše.

Co to všechno znamená? Pouze následující: že náš počáteční argument je platný. 
Musí existovat nějaký druh informací, které odněkud přicházejí, jako vysvětlení, jak se dostanete z bodu žádného života do bodu první formy života, a od primitivního života k neuvěřitelně složitým formám života, které dnes pozorujeme. A ať už to funguje jakkoliv, nemůže to fungovat tak, jak tvrdí darwinisté.
To také znamená, že materialismus má vážné potíže: protože materialisté koneckonců prohlašují, že celý vesmír není tvořen ničím jiným než mrtvou hmotou, která se jen přesunuje sem a tam, přitom dodržuje fyzikální zákony, ale nic jiného. V tomto pohledu neexistují žádné předem existující informace, které by to mohly zachránit; žádný plán, žádný účel, žádné vedení, žádná inteligence, žádné přidání informací.

Nezapomínejme, že celý smysl darwinismu byl bráněním této pozice! Pokud padne darwinismus, padne
i materialismus, dokud někdo nedokáže vysvětlit, jak může vesmír, který dodržuje přírodní zákony, vytvořit
z mrtvé hmoty informace ve formě kódu.
Zatím to nikdo nedokázal, protože je to fyzicky a matematicky nemožné.

Naproti tomu věřící lidé rychle přispěchají s tvrzením, že odpovědí je Bůh. Je to možné.
Existují však i jiné možnosti, včetně pohledu na kosmos jako živý systém, ve kterém vládne informace.
Místo, kde mysl a ne hmota je ta skutečná ,hybná sílaʻ. Nebo dokonce i jako místo, kde je třeba se tohoto rozlišení zcela vzdát: zde je hmota aktivní součástí větší mysli, vše je propojeno a vzájemně si to vyměňuje informace. Ale prozatím to ukončeme zde a doufám, že se uvidíme v další části této série!

Související četba:

• Michael J. Behe: Darwinova černá skříňka: biochemická výzva pro evoluci [Darwin’s Black Box: The Biochemical Challenge to Evolution]
• Michael J. Behe: Okraj evoluce: hledání limitů darwinismu [The Edge of Evolution: The Search for the Limits of Darwinism]
• Perry Marshall: Evoluce 2.0: rozřešení patové situace mezi Darwinem a inteligentním plánem [Evolution 2.0: Breaking the Deadlock Between Darwin and Design]
• David Stove: Darwinovské pohádky: sobecké geny, chyby dědičnosti a jiné bajky evoluce [Darwinian Fairytales: Selfish Genes, Errors of Heredity and Other Fables of Evolution]

Luke Baier
Sott.net
https://naseveru.org/2019/03/31/proc-je-darwinismus-naprosto-chybny-cast-1-inteligentni-plan-informace/#comment-2647

sdílet na