Británie na ostří nože. Česko-britský lékař promlouvá o životě v multikulturní zemi
05.07.2019 4:42.
Z BRITÁNIE DO BOHEMIE Lékař Vladislav Rogozov je vděčný osudu, že ho obdaroval hned dvěma domovy. Prvním je Česko a druhým Anglie. Mít dva domovy považuje za velmi dobrou příležitost vnímat každou zemi zblízka, a přitom s určitým nadhledem a perspektivou země druhé. Je optimistou a věří, že Česká republika má stále jedinečnou příležitost. Příležitost vyvarovat se negativních jevů, které dnes můžeme vidět v jiných vyspělých zemích. Také věří, že důležitým krokem k tomuto cíli je šíření povědomí o současném dění mimo Českou republiku. Právě to bude hlavní náplní této informační rubriky.
Při pohledu z České republiky se zdá, že Británie, váš druhý domov, žije hlavně rýsujícím se odchodem z Evropské unie. Opravdu je tomu tak?
Máte pravdu, že brexit je jedno z hlavních témat od „pubu po parlament“, současná Británie však musí řešit i mnoho dalších naléhavých problémů. Jedním z nich je nebývalý nárůst násilné kriminality spojené s použitím bodných a řezných zbraní. Mezi poslední otřesné případy patří ubodání mladé ženy v osmém měsíci těhotenství. K případu došlo v sobotu v Londýně.
Ještě nenarozené dítě se díky včasném zásahu podařilo jako zázrakem zachránit, předevčírem však i ono bohužel v nemocnici zemřelo.
Některá česká média si této tragédie všimla, o skutečném rozsahu problému se však v Česku z nějakého důvodu moc nedozvídáme.
Jaký je to tedy rozsah?
Počet útoků nožem v Anglii a Walesu v posledních letech prudce narůstá a jde o epidemii dosud nevídaných rozměrů. V roce 2018 bylo zaznamenáno více než čtyřicet tisíc takových útoků, tisíce lidí musely být ošetřeny v nemocnici, 252 lidí útok nožem nepřežilo. Přičemž ve statistikách nejsou započítány oběti teroristických útoků a údaje z Manchesteru.
Ty údaje lze přiblížit i tak, že každý týden je ve Spojeném království zabito pět lidí po útoku nožem?
Ano. V průměru je každý týden nožem napadeno mnoho set lidí a mnoho desítek je se zraněními převezeno do nemocnice. Tato čísla skutečně představují historické maximum. Útoků nožem bylo v loňském roce v Anglii a Walesu nejvíce od roku 1946, tedy od roku, kdy se tato statistika začala zaznamenávat.
Jaké jsou reakce na tak děsivá čísla?
Bez nadsázky jde o národní problém historických rozměrů. O vážnosti situace svědčí i reakce nejvyšších představitelů státu. Předsedkyně Národní rady policejních ředitelů Sara Thornton například prohlásila, že nárůst útoků nožem v Anglii představuje národní krizi, a volá po svolání národní bezpečnostní rady COBR.
Mluvčí Národní rady policejních ředitelů Jackie Sebire uvedla, že takovou vlnu násilí neviděla za celou svou šestadvacetiletou kariéru a že situace připomíná scény z Divokého západu.
I sám londýnský starosta Sadiq Khan napsal premiérce dopis, v němž ji vyzývá, aby kvůli vážnosti situace zasedání bezpečnostní rady svolala. Přitom ale sám primátor Khan čelí velmi ostré kritice. Za tři roky jeho pobytu v úřadu kriminalita v hlavním městě nebývale narostla: útoky nožem o 52 procent, vloupání o 17 procent, krádeže o 59 procent a vraždy o 24 procent.
Londýnský starosta tedy přehodil horký brambor na politické špičky v zemi. Jak ty si s ním poradily?
Premiérka Theresa Mayová uspořádala k tématu útoků nožem mimořádné zasedání v Downing Street. Přes sto pozvaných činitelů a expertů diskutovalo, jak hluboce zakořeněnému problému s „knife crime“ čelit. Premiérka představila kromě jiných opatření i připravovaný návrh, aby učitelé, zdravotníci a policisté nesli právní odpovědnost, pokud by podezření na kriminální použití nože včas nenahlásili.
Premiérka Theresa Mayová uspořádala k problému s útoky noži mimořádné zasedání v Downing Street. (SkyNews, 2. 4. 2019)
Problém s útoky noži na svém zasedání už řešila i dolní komora britského parlamentu a minulý týden dokonce i samotná Sněmovna lordů.
Britský ministr vnitra Sajid Javid navrhuje řadu různých opatření. Celou situaci však zatím příliš neuklidnil, když veřejně prohlásil, že se kvůli nárůstu počtu útoků nožem obává o bezpečnost svých vlastních dětí.
Nepokusila se vahou své autority vložit do kritické situace i královská rodina?
Pokud jde o příslušníky britské královské rodiny, ti nemají žádnou výkonnou ani zákonodárnou moc a tradičně se zcela zdržují politických komentářů. O to závažněji pak působí, když následník trůnu princ Charles v souvislosti s „knife crime“ veřejně vyzývá k ukončení „všudypřítomného teroru“ s útoky noži.
Jaké dopady mají ve veřejnosti ty rostoucí počty útoků i šokující čísla zabití nožem?
Dopadů je mnoho a řada z nich je i poměrně překvapivá. Jako například nedávné zjištění, že stovky londýnských rodičů afrického původu začaly posílat své děti z Londýna zpět do Afriky. Snaží se je tak ochránit před nebezpečím, které na ně čeká v londýnských ulicích. V oblíbeném publicistickém pořadu BBC Victorie Derbyshire situaci komentuje například Yusuf, který odešel z Londýna do Nairobi a cítí se tam teď daleko bezpečněji. Somálka Amina zase poslala svého patnáctiletého syna zpět do Somálska. Poté, co byl v Londýně pobodán, tvrdí, že „Somálsko je o sto procent bezpečnější než Londýn“. A není sama. Starostka londýnské části Islington Rakhia Ismail odhaduje, že z obavy před ubodáním bere své děti z Londýna zpět do Somálska 40 procent somálských rodin. Starostka Ismail vysvětluje: „Bude rodič čekat, až jeho dítě zabijí? Nebo udělá dramatické rozhodnutí a vezme dítě zpět tam, odkud pochází?“
Starostka londýnské čtvrti Islington Rakhia Ismail odhaduje, že dvě z pěti somálských rodin berou kvůli kriminalitě s noži své děti z Londýna zpět do Somálska. (BBC, 28. 5. 2019)
Ve světle těchto informací není tedy asi příliš překvapivé, že v rámci hodnocení zemí podle bezpečnosti (Global Peace Index 2019) se Velká Británie dělí o 45. místo s Laosem, ohraničená shora Ghanou a zespodu Panamou.
No, to je síla. Ale mají co chtěli.
Když jsem po převratu poprvé jel do Londýna, trochu mě překvapilo, že skoro všude bylo opravdu hodně nebělochů, záplava Indů a Pákistánců se mydlila mezi sebou prakticky nepřetržitě na veřejnosti, když jsem zabloudil do Tottenhamu do ulice 7sisters (ta z “Jak jsem vyhrál válku z první kapitoly) , tak v ní byli samí Nigerijci a zdrhal jsem až se mi od pat kouřilo. Britanie už tehdy byla Britanistan.