Kdy se začne Rusko znova rozšiřovat
Svět fantomových bolestí nebo neúprosné historické kyvadlo.
Jestliže někde něco ubylo, znamená, že někde něco přibylo – to je zákon zachování energie. To se týká celého světa, ať hmatatelného, nebo nehmotného, a to jak jednotlivců, tak i celého lidstva a jeho komunit.
Vzhledem k tomu, že dosud nebyla objevena žádná významná ohraničení platnosti zákona, zejména v rámci Matky Země, budeme z toho tedy vycházet.
Pokud tedy máme na mysli velká společenství = lidi (národy), a státy a svazy, které jsou z nich tvořeny, pak celý tento kotel je naplněn až po okraj fantomovými bolestmi nad ztracenými územími:
… po celou historii se pohybovaly a měnily hranice libovolně, svévolně a nesystematicky…,někdo kus uchvátil, někdo ztratil. Postupem času mohl nastat opačný proces:
včerejší uchvatitel ztratil nejen to, co uchvátil, ale také musel sdílet teritoria, která vždy považoval za vlastní.
A tak to i bývalo:
v peripetiích historických bitev, jak lidé, tak stát, který utvořili – mizel, rozpustil se, asimiloval, vstřebával, atd.
Ale území, které přešlo pod jurisdikci nových vlastníků (pána) nezmizelo.
Ať přešlo celé nebo zčásti – na tom nezáleží, důležité je: nikdo dnes nemůže zaručit, že žije na své původní zemi, což znamená, že vždy existuje potenciální pravděpodobnost, že se objeví noví / staří majitelé, kteří předloží „nevyvratitelný“ důkaz o svých právech na území, nehledě na přání lidí tam žijících..
Obecně můžeme konstatovat: celý svět je naplněn fantomovými
bolestmi nad ztracenými územími, která jsou hlavním katalyzátorem růstu
mezinárodního napětí. Pohádky o tom, že v současném světě teritoria
ztratila svůj dřívější význam, by měly být ponechány na „úřadech snů“, ale s
jedním pozměňovacím návrhem:
tyto pohádky, které naplnily hlavy velkého počtu jednotlivců, vedly k tomu,
že fantomový exces, vstoupil do akutní fáze – postavil svět na pokraj třetí
světové.
Pokud čtete zpravodajství, pak stále narážíte na „předpovědi“ o tom, kde a kdy začne jaderná katastrofa.
Jakýkoli lokální konflikt si již potenciálně nárokuje titul konfliktu světového.
Ze současných lokalit:
Sýrie, Ukrajina, Írán, dokonce Venezuela a Čína (Jihočínské moře).
Mimochodem, KLDR ještě nikdo ze seznamu nevyškrtl, a to navzdory Trumpovu reklamnímu fotografování
s Kimem, nebo jestli někdy proběhne proces sjednocení obou Koreíí.
Nevyhnutelně vyvstane otázka nejen o tom, kdo absorbuje území, ale i o tom kdo bude hlavním kurátorem procesu, aby zachytil kousek pro sebe k pronájmu – nejlépe celoživotnímu. Pro několik nových vojenských základen nepotřebujete mnoho území, hlavní je přiblížit se k hranici geopolitického nepřítele.
Vypadá to, že svět je plný fantomových bolestí, které se mimochodem příliš neliší od toho, co bylo před sto, nebo tisíci lety. Území jako životní prostor a možnost jeho rozšíření na úkor sousedů je hlavní motivací těch, kteří k tomu mají sílu a zdroje. Jediný rozdíl oproti minulosti je, že dnes není nutné vysílat vojáky, ale stačí kontrolovat všechno co je v cizích hranicích.
Otázka je opět pouze ve zdrojích a schopnostech, které zahrnují výlučné vlastnictví příslušných technologií.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti není Rusko v žádném případě výjimkou a nikdy nebylo.
Země, která má imperátorský genom, se neustále rozšiřovala a když ztratila území, zažila, stejně jako všichni ostatní, fantomové bolesti. Nicméně, zde je nuance:
Hlavním cílem byla potřeba a touha zajistit své obrovské hranice a nikdy – zabavení pro účely likvidace,
s následnými loupežemi, drancováním, vývozem bohatství, uvalení obyvatelstva do otroctví, s následným sestupem na úroveň “banánových republik”.
To je to, co celou historii dělaly západní země, a také zažívají své fantomové bolesti po ztracených koloniích.
Kromě vlastníků imperátorského genu, kteří tvoří současnou geopolitickou agendu, však to samé zažívají
i ostatní malí hráči, kteří se často považují za velké a silné, bez jakéhokoli důvodu.
Kromě toho existují obecně podivné mikro-země, jako je Mikronésie (115 tisíc lidí) nebo Tuvalu (11 tisíc lidí), které se z nějakého důvodu považují za ustanovené státy a mají hlas v OSN, přičemž stejný jako jedna a půl miliardová Čína.
Mnohé takové mikro-kvazi-země (nepočítáme samozřejmě výše zmíněné ostrovní pygmeje), což je překvapivé, mají nároky na území svých sousedů, hystericky vytahují své fantomy na pódiu OSN a dalších platformách.
Svého času, aby uhasila nekonečnou vzájemnou destrukci, Evropa, která byla rodištěm světových válek,
se rozhodla zničit své vnitřní fantomové bolesti, sjednotila se do Evropské unie.
Bylo toho hodně. Kromě zvýšeného vnitřního tření, unie naléhavě potřebovala rozšíření zóny svého vlivu, zachytit více a více území na východě, neomezené přirozeným pobřežím.
To je objektivní proces, který nezávisí na vůli lidí, ale je tlačen vpřed imperiálním genem, který nikdy nezmizí.
Reakce Ruska se proměnila v protisměrný pohyb na západ a na jih, zejména proto, že tam jsou přirozené civilizační hranice, které také nikam a nikdy nezmizely.
Jakýkoli druh kreativních hysterických útoků pokud jde o fantomové bolesti nových nezávislých států, nazveme je post-sovětský prostor, je zanedbatelný. Tyto výpady jsou zanedbatelné před obrazem globálních tektonických posunů, ve kterých hrají roli pouze síly a zdroje Říší – proti kterým je sice možné jít, ale může to být smrtící.
Zdůrazním hlavní věc: civilizační hranice nejsou abstrakcí, ale faktorem světových dějin.
Tyto hranice existují nezávisle na jejich uznání. V případě jejich změny, dříve či později, samy obnoví status quo, jak se to stalo, s krátkou přestávkou, s přechodem z Ruského impéria na SSSR na západě a na jihu.
Takže následuje rozpoznání, že proces rozšíření ruského vlivu na východní Evropu, včetně začlenění na svou oběžnou dráhu NDR, Polska, Československa a tak dále, byl naprogramován dobou a do značné míry setrvačností. Proto zákonitě došlo k návratu, také kvůli setrvačnosti, s překrytím a ztrátou historických území Ruska (pobaltské státy, Ukrajina, Gruzie atd.).
Rusko je jak harmonika a nyní opět probíhá opačný proces, i když ne tak aktivně, jak by si mnozí přáli.
Historie ukáže, zda dojde k setrvačnému překrytí, ale kyvadlo nepochybně získává hybnost západním směrem.
Tak vypadá boj o životní prostor v evropské části Ruska a EU, kde cílem je odstranit současné fantomové bolesti účastníků. A mimochodem, generace je nová. Obnovení civilizační hranice mezi Evropou a Ruskem
je však nezbytnou a dostatečnou podmínkou pro odstranění příčin nové světové války.