historiepolitika

Měla by Amerika zaplatit za otroctví?

Britský deník The Guardian zveřejnil dva zcela opačné pohledy jako odpověď na tuto otázku. 

Dva černošští novináři vyložili dvě vize o odškodnění potomků otroků. Jeden z nich nabízí tradiční argumenty, druhý vyzývá k řešení současných problémů černošské populace ve Spojených státech, než se vracet ke špinavé a krvavé minulosti, což by vedlo k ještě většímu dělení obyvatel země.

Amerika musí zaplatit reparace za otroctví

Americký spisovatel a novinář Ta – Nehisi Coates  se proslavil pracemi o sociálně-kulturních a politických tématech, především o afroamerických otázkách. V roce 2015 tak získal americkou Národní knižní cenu
v kategorii Publicistika za knihu Mezi světem a mnou (Between the World and Me).
V knize, Coates hovoří o současných problémech černé populace Ameriky. 
Podle jeho názoru násilí a rasismus proti černochům ve Spojených státech –  je samozřejmost.

Coates věří, že problém rasismu je stále jedním z problémů ve veřejném životě Spojených států. 
A americká společnost musí převzít odpovědnost za všechny události minulosti. 
Otázka reparací je otázkou nápravy a obnovy práv černošské populace. 

Jedná se o otázku občanství, rovnosti práv bílých a černých společenství Ameriky. 
USA by se měly omluvit za otroctví. Americká společnost žije mimo osobní časoprostorové rámce a měla
by být odpovědná nejen za současnost, ale i za minulost. 
A dnešní Amerika je postavena na kostech milionů černých otroků.

Autor také nastolil problém četných historických zločinů proti černochům:
mučení, násilí, obchod s otroky, včetně prodeje dětí; a po oficiálním zrušení otroctví, černoši byli po dlouhou dobu lidmi druhé kategorie, vládla ideologie dominance bílé rasy. 

Zvláště, rasová segregace ve Spojených státech (oddělení bílé populace Spojených států od “barevných” ve vzdělávacích institucích, ve veřejné dopravě, místech bydliště a restauracích, v armádě, atd.), omezování černochů v právech, existovala do roku 1960-1970. 

Nápis na budově autobusového nádraží: “Čekárna pro barevné.” 
Durham (Severní Karolína), 1940. 
Zdroj: wikipedia.org

Ve výsledku rasové nerovnosti, která existovala dokonce po zrušení otroctví, je průměrná černá rodina chudší v materiálním zabezpečení než obyčejná bílá rodina; černoši jsou méně vzdělaní než běloši; většina vězňů ve věznicích v USA je černá, atd.

Reparace ještě více rozdělí Ameriku

Coleman Hughes nepopírá hrůzy a krutosti otroctví a rasových zákonů. Zejména zákony Jima Crowa – neoficiální rasové zákony, které omezují práva „barevných lidí“ (Černochů a Indiánů) v jižních státech. 

Rasová segregace ve státních školách jižních států tak byla prohlášena za protiústavní až v roce 1954. 
Rasismus je krvavá stránka v historii Ameriky. 
Americká vláda měla zaplatit odškodnění otrokům ihned po jejich osvobození, na konci občanské války. 

Existuje však rozdíl mezi přiznáním minulosti a současnosti. 
Americká Sněmovna reprezentantů v roce 2008 se formálně omluvila za otroctví a zákony Jima Crowa. 
V roce 2009 udělal totéž americký senát. Otázka je vyřešena.

Lidé, kteří byli otroky už nežijí. Nemůžete platit reparace potomkům otroků. Reparace by měly dostat pouze oběti. Proto je otázka odškodnění oprávněná ve vztahu k těm černošským občanům, kteří trpěli zákony Jima Crowa, kteří byli ve Spojených státech lidé druhé kategorie. 

Je nespravedlivé, aby lidé dostávali platby za otroctví z federálního rozpočtu pouze na základě svého původu, když někteří občané USA žijí od výplaty k výplatě, a stává se, že pracují na několika místech, aby nakrmili své rodiny. Reparace jsou pouze pro oběti a ty již nejsou.

Zákon o odškodnění je tedy morální a politickou chybou. Rozdělí zemi ještě více, dojde ke střetům mezi černými a bílými Američany. 

Současné státy se musí zaměřit spíše na současné otázky než na oživování minulosti. V zemi jsou stovky tisíc černých vězňů, zločin je pohromou současné černé americké komunity. Zabíjení je hlavní příčinou smrti mladých černochů. Existuje problém kvalitního vzdělávání, dostupné zdravotní péče, méně závažného trestního systému, atd.

Kapitalismus a spotřebitelská společnost jsou současnými tvářemi globálního otrokářského systému

Ve skutečnosti tento spor neodráží podstatu problému. Faktem je, že kapitalismus a spotřebitelská společnost jsou systémem, který vlastní otroky. 

Západ je od samého počátku společností otroků a otrokářů. 
V současné, modernizované variantě – společnost lichvářů, oligarchů, sociálních parazitů a spotřebitelů – “dvounohých nástrojů”, ovcí – skotu, kteří nevidí za své instinkty a potřeby. Západ je davo-elitární systém – pyramida, kde jsou „vyvolení“ = páni a otroci = spotřebitelé.

Tento parazitní, degradační model způsobil současnou globální krizi, krizi biosféry, člověka a lidstva. 
Je to společnost vyhlazování a sebezničení, systém sebezničení. 

Podstata tohoto systému je dobře zprostředkována agentem Smithem ve filmu “Matrix”:

„… množíte se,… dokud nebudou vyčerpány všechny přírodní zdroje. Chcete-li přežít, musíte zabírat stále více území. Na Zemi je jeden organismus s podobným zvykem. Víte, který? Virus. Lidstvo je nemoc. Rakovina této planety.“

Rakovina planety je otrocký vládnoucí model západního globalizačního projektu. 
Společnost spotřeby a sebezničení, vytvořená v tomto „novém“ světovém řádu. 
Výroba pro výrobu, spotřeba pro spotřebu…. Lidská degradace, involuce-zjednodušení lidstva. 
“Majitelé” Západu vidí, že jejich chyby v řízení přivedly planetu a lidstvo na pokraj katastrofy. 
Cestu z bezvýchodné situace, kterou vidí, je dovést „nadbytečnou“, „obyčejnou“ populaci planety pod nůž. Snížit ji desetkrát a degradovat zbývající lidi do role skotu v planetárním stádu (za tím stojí i rozšířené a důsledné zhoršení všeobecného vzdělávacího systému na celé planetě).

https://topwar.ru/159382-dolzhna-li-amerika-platit-za-rabstvo.html

sdílet na