Den jednoty a přátelství Slovanů…. a smutné současnosti slovanského světa
25. června je Den jednoty a přátelství Slovanů. Tento svátek vznikl na konci dvacátého století, aby byla zachována historická paměť slovanských národů, svět o jejich kořenech, v mnoha ohledech společná historie předků. Dnes slovanský svět zahrnuje více než 300 milionů lidí, ale vztahy mezi mnoha slovanskými státy a národy nejsou zdaleka bez mráčku.
Dnes ve světě mluví slovanskými jazyky od 400 do 500 milionů lidí i když, samozřejmě, ne každý slovanský mluvčí je Slovan. Celkový počet ve všech slovanských národech je od 300 do 350 milionů lidí.
Slované tvoří většinu obyvatel Ruské federace, Ukrajiny, Běloruska, Polska, České republiky, Slovenska, Bulharska, Srbska, Černé Hory, Makedonie, Bosny a Hercegoviny, Chorvatska a Slovinska.
V Podněstří, v Doněcké a Luganské lidové republice – jsou ve své skladbě také převážně slovanské.
Kromě toho, působivé slovanské komunity žijí v Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Lotyšsku, Estonsku, Litvě, Moldavsku, USA, Kanadě, Austrálii a mnoha dalších zemích světa.
Slovanský svět: co to je?
Největší slovanský národ jsou Rusové. Následují Poláci, Ukrajinci, Srbové, Češi, Bulhaři, Bělorusové, Chorvati, Slováci, Bosňané, Slovinci, Makedonci, Černohorci. Všechny tyto uvedené státy mají svou vlastní státnost.
Mezi některými slovanskými národy neexistuje žádná státnost, protože Lužičané žijí v Německu, Kašubové žijí v Polsku a Rusíni žijí na Ukrajině a v Maďarsku.
Lingvistická blízkost je jediná věc, která spojuje pestrý slovanský svět. Slované dodržují různé kulturní tradice, mají zcela jinou historii, dokonce i různorodou konfesní příslušnost.
Mezi Slovany jsou pravoslavní (Rusové, Ukrajinci, Bělorusové, Srbové, Bulhaři, Černohorci, Makedonci), katolíci (Poláci, Chorvati, část Čechů, Slováci, Slovinci), protestanti (část Čechů a Slováků) a dokonce muslimové – sunnitští (Bosňané, Bulhaři). Slovanský svět je tedy mnohostranný a není vůbec sjednocený. To vysvětluje mnoho rozdílů ve vztazích mezi slovanskými národy.
Například Srbové, Chorvati a Bosňané jsou ve skutečnosti stejní lidé, kteří mluví stejným jazykem, ale náboženské rozdíly je proměnily ve tři zcela odlišné národy, nejenže mají různé kulturní tradice, ale také jsou ve stavu trvalé konfrontace.
Pan-slavismus
V XIX. století, většina slovanských národů východní a jižní Evropy neměla vlastní státnost, ale byly součástí Rakouska-Uherska a Osmanské říše.
Přirozeně, v těchto zemích, Slované byli považováni za lidi ne druhé, ale třetí kategorie – v Rakousku-Uhersku po Rakušanech a Maďarech, v Osmanské říši – po Turcích a Albáncích.
Přesto se mezi slovanskými národy začala probouzet identita a touha po svobodě. A většina z progresivních zástupců slovanských národů v těch letech věřila, že osvobození Slovanů přijde z Ruska – jediného mocného slovanského státu v té době.
Výjimkou však byla část polských veřejných činitelů, kteří byli nostalgičtí po Polsko-litevském společenství – „Rzeczpospolita“ a věřili, že Polsko by mělo vést osvobozenecký boj Slovanů východní Evropy, zatímco Ruské impérium údajně mohlo jen zotročit Slovany.
Vidíme však, že ve skutečnosti to bylo Rusko, které zásadním způsobem přispělo k osvobození Slovanů na Balkánském poloostrově z osmanské nadvlády, když Malorusy zbavili krymských nájezdníků, zatímco Polsko provedlo genocidu maloruské populace.
Mimochodem, Poláci přistupovali také k sousedním Čechům a Slovákům bez velké úcty, o čemž svědčí radostná účast Polska společně s Německem a Maďarskem na rozdělení Československa krátce před začátkem druhé světové války.
Existuje dnes slovanská jednota?
Bohužel, slovanská jednota zůstala snem intelektuálů devatenáctého století a jejich moderních ideologických dědiců – nadšenců. Ano, vidíme oficiální akce, návštěvy delegací, konference, koncerty a výstavy, ale co je za nimi? …. A za nimi hrůzy jugoslávské války, kde se nejbližší příbuzní – Chorvati, Bosňané a Srbové – zabíjeli.
Vidíme staletou nadvládu Rzeczpospolity nad obyvatelstvem území, která se později stala součástí současné Ukrajiny a Běloruska. Vidíme genocidu Poláků ukrajinskými nacionalisty a Ukrajinců polskými formacemi.
Konečně vidíme, co se dnes děje na Ukrajině. Dva nejbližší národy, a dokonce i jediný národ, díky zručně řízené “vnější kontrole” Kyjeva a nacionalistické propagandě, se staly divokými nepřáteli.
A to není jen závaží pro ukrajinské nacionalisty s portrétem Bandery, kteří chtějí lynčovat všechny “Moskaly”, ale také pro jeho zrcadlový obraz v Rusku, který volá po téměř zničení Ukrajinců a vymazání Ukrajiny.
Dnes tedy jednota slovanských států není ničím jiným než mýtem.
Rusko, které ve snech pan-slavistů obsadilo místo sjednocujícího slovanského národa, dnes zůstává prakticky v úplné politické izolaci mezi slovanskými státy.
Polsko, Česká republika, Slovensko, Slovinsko, Chorvatsko, Černá Hora – členové NATO.
Makedonie se připravuje. Dokonce i v Srbsku přemýšlejí nad vstupem do Aliance.
Ukrajina otevřeně nazývá Rusko nepřítelem ukrajinské státnosti a také se usiluje o Západ, NATO.
Jediným formálním spojencem je Bělorusko, ale „otec“ Alexander Lukašenko hraje „svou hru“ a snaží se manévrovat mezi Ruskem a Ukrajinou, Ruskem a Evropskou unií.
Lze říci, že Rusko ztratilo boj o politickou a ideologickou dominanci ve slovanském světě.
Dnes je pro Rusko snazší spolupracovat s Kazachstánem, Kyrgyzstánem nebo Arménií než se „slovanskými bratry“, protože uvedené státy, přestože jsou kulturně cizí, jsou vzhledem ke své zeměpisné poloze a historickým a politickým specifikům nuceny se obracet k Rusku.
Tato politická a ideologická porážka nevyhnutelně odráží kulturní vliv Ruska ve slovanských zemích, na jeho obraz v očích představitelů samotných bratrských slovanských národů.
Kdo jiný miluje Rusy tak jako Srbové? Jaký slovanský národ?
Ve které současné slovanské zemi mají velký zájem o ruskou kulturu? Například na Ukrajině je zakázáno mnoho děl ruských spisovatelů, také zakazují vstup do země kulturním a uměleckým pracovníkům pro sebemenší podezření z nedostatku loajality vůči současnému ukrajinskému režimu.
Rusko, Ukrajina a Bělorusko
Vždy se věřilo, že mezi slovanskými národy zaujímají Rusové, Ukrajinci a Bělorusové zvláštní místo.
Před sovětskou érou se obecně mluvilo o jednom ruském lidu a jeho třech složkách – Velkorus, Malorus a Bělorus.
Nebyli vůbec žádní Ukrajinci, objevili se v hlubinách rakousko-uherských speciálních služeb, aby zničili ruskou jednotu. Ale co se stalo, to se stalo, a když byl vytvořen Sovětský svaz, ukrajinská SSR se stala jednou z jeho nejdůležitějších republik. Východní Slované – Rusové, Ukrajinci a Bělorusové – byli považováni za nej bratrské národy, a to skutečně tak bylo:
společné náboženství a kultura, množství sňatků, jedno (s menšími nuancemi) písemnictví.
Projekt Západu však zahrnoval totální zničení slovanské jednoty, a pokud byli Poláci, Češi a Chorvati založeni proti Rusku po velmi dlouhou dobu, pak s Ukrajinci bylo vše mnohem komplikovanější.
Anti-ruská propaganda byla pouze na západě Ukrajiny – v Galicii. Ale s rozpadem Sovětského svazu, to byly nacionalistické síly, které zvítězily a dostaly se v zemi k moci.
Dá se říci, že plíživá de-Rusifikace na Ukrajině se děje od roku 1991.
Nakonec vše dospělo k bodu, že Rusko a Ukrajina se změnily v nepřátelské státy.
A to je dáno výhradně politickou situací, kterou způsobují dva hlavní faktory – intriky Západu a neschopnost Ruska bránit své zájmy v zahraničí v 90. letech, kdy byl položen základ současných ukrajinských událostí.
Mimochodem, v Bělorusku je realizován stejný scénář, i když více plíživý, vzhledem k menší agresivitě Bělorusů a roli samotného „Baťky“, který chápe, že jeho osobní moc v každém případě spočívá na podpoře Ruska.
Ale i tam je impozantní pátá kolona sponzorovaná Západem a zahrnující jak „intelektuály“ – spisovatele a publicisty, tak pouliční militanty. …. A opět, ruské úřady věří příběhu o velkém přátelství s Ruskem…
Proč Den jednoty a přátelství Slovanů
Politika je však politikou a Slované nejsou jen politici a aktivisté, ale také masa obyčejných lidí, kteří skutečně mají jazykovou a kulturní spřízněnost a je to právě jejich spolupráce, která je připravena ochladit některé „horké hlavy“.
Den jednoty a přátelství Slovanů je odpovědí racionální části slovanského světa na ty síly uvnitř slovanských zemí a na Západě, kteří se snaží rozhádat všechny slovanské země a národy s Ruskem, a pak “deslavjanizovat” Slovany.
A tak, když se konají svátky, jako je Den jednoty a Přátelství Slovanů, konají se události s nimi spojené, což dokazuje světovému společenství, že Slované stále cítí, že jsou jednou komunitou, i když jsou bohatí svou rozmanitostí.
Hlavní roli v takovýchto oslavách samozřejmě mají kulturní a umělečtí pracovníci, a spřízněná komunita Slovanů, ve skutečnosti právě oni – a ne angažovaní političtí představitelé – mohou být právem považováni
za nejlepší představitele svých národů.
Zejména pokud jsou zbaveni nacionální arogance, pokud upřímně chtějí přátelství a jednotu Slovanů.