„Molekuly demokracie“: USA budou dusit Evropu dodávkami předraženého ruského plynu

Tunelové myšlení je, stejně jako jakékoli neadekvátní hodnocení, sebevražedné.

Ten, kdo je při navlékání prezervativu upřímně přesvědčen, že se chrání před HIV nebo hepatitidou typu „B“, nepřemýšlí o tom, že se podobá hráči ruské rulety. Globální propaganda zahnala jeho myšlení do tunelu.
Ale, když se přihodí nenapravitelné, bude pozdě si stěžovat na oficiální mytologii. Sám jsem měl možnost zjistit, že latex nechrání před viry.

Horší je, jestliže ruskou ruletu hrají politici, jejichž posláním není konkurenční tahanice v momentálním politickém tunelu, ale zajištění svých zemí a národů.

V dubnu 2019 došlo k události, kterou evropský tisk přešel mlčením. „Royal Dutch Shell“ vystoupila z konsorcia s ruským Gazpromem pro výstavbu závodu na zkapalnění plynu v přístavu „Usť-Luga“ v Leningradské oblasti
o kapacitě 10 mil. tun ročně s možností jejího zvýšení na 15 mil. tun. Na pikantnosti přidalo zapomenuté vlastní historické jubileum. Právě tato společnost se před 90 lety stala pionýrem námořní přepravy LNG.
V roce 1929 „Shell“ otestovala tuto možnost na tankeru „Megara“.

Podle předběžných informací může technologie zkapalnění plynu nabídnout německá společnost „Linde“. Navíc, ve prospěch Gazpromu hraje to, že si nebude činit nárok na právo prodeje LNG. Odstoupení z konsorcia s ruským plynárenským gigantem by bylo možno považovat za rutinní podnikatelský incident a strategickou chybu „Shell“, nebýt několika „ale“.

V lednu roku 2019 „Reuters“ vyhodnotil předchozí „plynový“ rok. Dodávky LNG z USA do Evropy se od října
do ledna zvýšily více než čtyřikrát. Dokládají to údaje agentury od října do ledna.

Jak informují „Reuters“, za necelé čtyři měsíce stouply dodávky plynu z USA do Evropy na 3,23 mil.tun
(4,45 mld. m³ plynu). Do Starého světa odešlo 48 tankerů.
Za stejné období v minulé topné sezóně dodaly USA do zemí EU 0,7 mil.tun (0,96 mld. m³).

„To vše souvisí s obchodními důvody. LNG z USA jde tam, kde je největší marže“, řekl ředitel programu výzkumu přírodního plynu Oxfordského ústavu energetických výzkumů James Henderson.
Komentář k úrovni oxfordské analytiky vytkněme za závorky a obraťme se k realitě.

Jakými obchodními důvody lze vysvětlit vystoupení „Shell“ z projektu orientovaného na tak vysokou konjunkturu, než politickým nátlakem USA? S hlediska Británie (pokud by bylo) – je to výstřel do vlastní nohy. Není pochyb, že je to výhodné pro USA – vytlačit Katar a Rusko z prvních pozic evropských plynových dodavatelů. Ale jakými „komerčními“ zájmy lze vysvětlit odmítnutí britského byznysu účastnit se prudce rostoucího trhu? Tuto otázku by možná bylo lépe položit panu Charlesi O. Hollidayovi, předsedovi správní rady Royal Dutch Shell – vzhledem k jeho desetileté zkušenosti (1998-2008) práce šéfa vedení Bank of America Corporation. A také k jeho předchozí funkci šéfa společnosti DuPont, „proslulé“ výrobou napalmu pro barbarské americké kobercové nálety a smutně proslulého mutagenního defoliantu „Agent Orange“ během války ve Vietnamu. Nehodila se mu tato zkušenost při účasti na vypalování britského hospodářství?
Tato otázka není nahodilá…

Velká Británie, poté co se vzdala těžby vlastního uhlí, musela toto, zatím základní, palivo pro své elektrárenské kapacity nakupovat v zahraničí. Vzhledem k nákladům na těžbu a přepravu dominuje na britském trhu uhlí ruské. A v roce 2035 se, následně po Německu, Británie chystá převést svoje elektrárny na přírodní plyn.

V tom je jistá logika. Přírodní plyn je ekologicky čistější než jiné uhlovodíky. Při generaci elektřiny vytváří plyn ve srovnání s uhlím polovinu CO2 a pouze 10 % dalších emisí. Při dnešní úrovni spotřeby postačí využitelné zásoby plynu na planetě zhruba na 230 let.

Je těžké si představit odpovědného politika, který nechápe, že základem moderní civilizace je elektřina.
Na ní stojí celý průmysl, každodenní životní infrastruktura a koneckonců globální ekonomika a politika.
Daleko složitější je představit si politického činitele, předpokládajícího, že elektřina vzniká v zásuvce.
A nejde o komerční konkurenci na trhu uhlovodíků, ale o cenu výroby základního produktu civilizace – elektřiny. V tomto smyslu je zvýšená cena paliva pro energetiku, tedy cena, kterou Británii nabízejí, přesněji, vnucují, aby ji vytáhla z vlastní kapsy, civilizační sebevraždou.

V čem spočívá americká verze této ruské politické rulety?
Hlavní cíl je – deindustrializace konkurenčních ekonomik.

Lehko si představit následky blackoutu.
Během maximálně tří dnů obyvatelstvo touto technologickou katastrofou zasaženého města, země nebo kontinentu, měnícího se ve smečku prvobytných lidí zachvácených panikou.
Hroutí se celé obvyklé civilizační prostředí.
Není spojení, je paralyzována finanční sféra, kazí se domácí i strategické zásoby potravin, stojí doprava, v noci oslepnou města. Ale taková katastrofa je, bez ohledu na strašné následky, odstranitelná.

V případě prudkého zdražení výroby elektřiny díky dražšímu palivu nastává daleko ničivější blackout – systémový. A jeho odložený ráz nás nesmí klamat.
Neznalost, ani ekonomických zákonů, neomlouvá a neosvobozuje od odpovědnosti.
Pro začátek při systémovém blackoutu stoupají náklady výroby. Na vnitřním trhu to vede ke kolapsu odbytu, na zahraničním ke ztrátě konkurenčních vlastností exportní sféry. Oba faktory nevyhnutelně vedou k bankrotu výroby a prudkému růstu nezaměstnanosti.

Kromě nevyhnutelné sociální destabilizace a zvýšení daňového zatížení pro umírající hospodářství to vede k dalšímu propadu poptávky. Тo se stává posilovačem finálního ničení hospodářství a sociálního chaosu jako předposlední etapy bourání státu.

Právě proto, a ne ze zvláštní lásky k Rusku, bez ohledu na strašný politický nátlak USA, Německo spolu s Ruskem zatvrzele prokládají na dně Baltiku plynovod „Severní proud-2“.

Levný ruský plyn je pro Německo jedinou šancí, jak se vyhnout systémovému blackoutu podle scénáře USA. Německo, stejně jako Británie, se vzdalo těžby uhlí na svém území a provedlo „energetický obrat“.
Německé vedení vytyčilo plány přechodu svých elektráren na přírodní plyn do roku 2025.
Pro země a jako následek i pro celou EU to je záruka přežití v globálním konkurenčním boji.
Němce na této cestě čekají vlastní rizika.

Neměli bychom zapomenout, že Německo je formálně i hospodářsky okupovanou zemí. Vzhledem ke své omezené suverenitě lavíruje mezi národním pragmatismem a protiruským sankčním mainstreamem.
Vedení země přitom velmi dobře chápe, že toto břímě klade na bedra vlastního exportně orientovaného průmyslu, nuceného přitakávat stále novým záminkám antiruské politické mytologie.
V Rusku nicméně jezdí německé rychlovlaky, montují se německá auta a proud vyrábějí německé turbíny.

Dalším rizikem je možnost, že se k moci dostanou „Zelení“, kteří dávají nedvojsmyslné signály o záměru uzavřít program plynofikace energetiky a „přesadit“ ji na „zelené“ technologie. To ještě prudčeji vyšroubuje ceny elektřiny, což jen urychlí hospodářskou apokalypsu a nevyhnutelné nevratné následky pro životní prostředí. Vzhledem k roli německého hospodářství v EU jako jeho lokomotivy se tato perspektiva tyčí před celou EU.

Střízliví politici, hned po pragmatickém byznysu, chápou, že cílem protiruských sankcí není Rusko, ale Evropa
a její průmyslový potenciál. To už potvrdily americké protiněmecké obchodní sankce v nejcitlivější sféře – importu automobilů. V této souvislosti Trumpovo prohlášení na letošním setkání s britskou královnou
4. června bylo dvojsmyslné.

„Naše dvě země jsou navždy spojeny společnými pouty z doby velké svaté války (proti nacistickému Německu). Slavíme naše společné vítězství a společné dědictví“,

ozvučil Trump interiéry Buckinghamského paláce. 

„Potvrzujeme společné hodnoty, které nás budou spojovat daleko do budoucnosti: svoboda, suverenita, sebeurčení, nadvláda zákona a opora o práva, daná nám Nejvyšším“,

prohlásil dále Trump. Jako zvláštní rouhání to vypadá, s přihlédnutím k tomu, že toto prohlášení bylo proneseno v předvečer oslav výsadku spojeneckých vojsk v Normandii, kam nepozvali představitele hlavní
z vítězných mocností 2. světové války.

Při analýze katastrofálního stavu amerického hospodářství ke konci 80.let minulého století lze směle konstatovat, že jen rozbití SSSR a otevřené odčerpávání jeho gigantických zdrojů v procesu privatizace
a připuštění zahraničních společností k této nejrozsáhlejší loupeži v historii zachránilo USA před pádem
do hospodářského inferna. Od té doby se v systému amerického hospodářství v podstatě nic nezměnilo.

A možná, že si Německo začalo uvědomovat, že asistencí Američanům při „demokratizaci“ SSSR teď naráží na perspektivu sdílení osudu rozdělené a o 70 % průmyslově a sociálně ruinované bývalé supervelmoci.
Zda si Británie uvědomuje, že tím, že zradou hodnot společných s Ruskem na jubilejních oslavách v Portsmouthu a Normandii rovněž riskuje opakování osudu země, jež osvobodila svět od nacismu, jestliže sebevražedné tunelové myšlení převládá?

Boj USA o evropský plynový trh, to je čistý byznys s douškou rétoriky proti „nesprávnému“ Rusku – a nic osobního? Jakákoli iluze končí vakuem za nejvyšší cenu. Americký prezident Trump nejednou otevřeně prohlásil, že Evropě vnutí americký plyn za pro ni nevýhodných podmínek.

Polsko 17. října 2018 podepsalo s USA dohodu o dodávkách amerického LNG na 20 let.
Polsko není vlajkovou lodí evropského hospodářství, ale perspektiva ztráty jeho hospodářské suverenity bude pro vedoucí průmyslové země zátěží. Donucením Polska k nakupování plynu o 30 % dražšího než je ruský, USA předvedly, že politický pressing je silnější než komerční propočet.

Přesně týden poté byl veden úder na Německo, které dalo souhlas k nákupu amerického LNG zaplacením ambicí USA z německé kapsy. SRN oznámila vyčlenění 1,5 mld.eur na výstavbu terminálu na zpracování  LNG nedaleko Hamburku.

Přitom jak britské, tak německé vedení nemohou neznat skutečnost skrytou před veřejností – že plyn pro Evropu NEBUDE AMERICKÝ. USA začaly v roce 2018 samy nakupovat plyn od Ruska a distribučním místem
pro dodávku ruského plynu do USA se stala Británie. 

V lednu 2018 byl první francouzský tanker Gaselys s ruským LNG o objemu 100 mil. m³ naložen v americkém Bostonu. Toto palivo bylo vyrobeno koncem roku 2017 v závodě ruské společnosti „Novatec“ v rámci projektu „Jamal LNG“. Potom ho převzala malajská společnost Petroliam Nasional a vyvezla tankerem „Christophe de Margerie“ do Anglie. Francouzský koncern Engie překoupil LNG od Malajsie,
aby ho následně přes Atlantik přepravil do USA…

Mýtus o „generálu chladovi“, který údajně porazil Němce u Moskvy, se Američanům vrátil jako bumerang. Zima roku 2017-18 v USA vyšroubovala v prosinci 2017 konjunkturu spotových cen plynu k astronomickým
6,3 tis. USD za tisíc m³. Pro srovnání:
Modré palivo pro Evropany stálo v průměru necelých 200 dolarů za tisíc kubíků.

Američané však s vytlačováním ruského plynu z evropských rezervoárů  oholili svoje zásoby o 18 % základní potřeby. Situace využil ruský „Novatec“ a okamžitě vyslal přes „Engie“ k dodávce na severovýchod USA druhou partii ruského LNG. Tanker „Provalys“ naložil palivo v přístavu Isle of Grain – nic osobního, jen byznys s ruskou společností, která se oficiálně nachází pod americkými sankcemi.

USA sice zbrzdily, ale nemohly zabránit výstavbě závodu na LNG na ruském poloostrově Jamal za polárním kruhem. První etapa o roční výrobní kapacitě 5,5 mil. tun LNG, byla spuštěna 5.prosince 2017, přičemž prakticky všechen plyn je nakontrahován na 20 let dopředu.

Američané mohou porušovat vlastní sankce, ale Evropané nikoli.

Rusko tato zápletka ale nechává chladným:
Hlavní trh se pro ně nalézá v jihovýchodní Asii, a tak prokládá k asijským spotřebitelům krátkou cestu, neohroženou blízkovýchodními riziky – po svém arktickém šelfu.
Už proto staví supertankery ledoborcové třídy.

To ale není jediný faktor ledového klidu Ruska vůči americkým sankcím. Tam, na rozdíl od „svobodného evropského tisku“, otevřený tisk uvádí jako rutinní fakt, že za protiruskou rétorikou USA zabíjejí evropské hospodářství ruským plynem, prodávaným pod americkou značkou, s odpovídající spekulativní marží.

Tankery z USA dodávají do belgického přístavu Antverpy LNG zakoupený od Rusů na terminálu „Usť-Luga“ v Leningradské oblasti a vydávají ho za americký. Svědčí o tom výsledky už v roce 2017 publikovaného šetření International Consorcium of Investigative Journalists (ICIJ).

Podle materiálů vyšetřování činnosti offshorových společností pod halasným názvem „Paradise Papers“, se dodávkami ruského plynu zabývá společnost „Navigator Holdings Ltd.“, zaregistrovaná na Marshallových ostrovech. Přitom 31 % akcíí této společnosti, jak se tvrdí, patří osobně ministrovi obchodu USA Wilburu Rossovi. Ruský plyn se do Antverp přepravuje z přístavu „Usť-Luga“. Téhož, ve kterém se společnost „Shell“ odmítla účastnit konsorcia s ruským „Gazpromem“ na budování výroby LNG.

Shrneme-li to, tak Evropa – buduje bez zisku a se ztrátami – za svoje peníze terminály pro LNG, aby snížila svoji závislost na ruském palivu. Přitom ale se plyn dostává do cenové smyčky dvojité závislosti – i na USA, i na Rusku. A nejspíš se definitivně smířila s tím, že Američané a Rusové společně pijí její hrníček čaje a dělí si pár jejích bot. Znovu opakuji, že iluze, to je to vakuum, za které se platí nejvyšší cena.

Rusko před tím ale už v srpnu 2017 otevřeně varovalo. Stálý představitel Ruské Federace při EU Vladimír Čižov vysvětlil, proč v nejbližší době nelze čekat, že Američané budou dodávat LNG do Evropy, a uvedl příčiny: 

„V USA dnes funguje jediný exportní terminál pro vývoz LNG, a to v Lousianě. Oni plánují vybudování dalšího půltuctu terminálů v různých částech země, ale k tomu potřebují:
za prvé čas; za druhé jim nemusí stačit vlastní plyn.“

Tenkrát toto varování (Evropané) odmítli – nejspíš ho považovali za propagandu.
Je zajímavé, co se děje s majiteli tunelového myšlení, kteří mají zvyk posuzovat druhé podle sebe.

Ale stačilo by se podívat na oficiální údaje a množství plynu, vyrobeného v USA a oznámené objemy dodávek do EU. Podle „US Energy Information Administration“ (EIA), vyrábějí ročně USA 695,5 mld. m³, ale spotřebovávají – a teď, prosím, pozor! – 720,2 mld. m³….. TAKŽE JSOU DOVOZCEM!

Nominální ruské kapacity výroby LNG jsou 9,6 mil. tun, zatímco americké 1,5 mil. tun.

Teď už je, doufám, jasné, na konto jakého plynu se Trumpova administrativa chystá zásobovat Evropu…

Michail Děljagin
Zdroj: Delyagin.ru
http://outsidermedia.cz/molekuly-demokracie-usa-budou-dusit-evropu-dodavkami-predrazeneho-ruskeho-plynu/

sdílet na