Jak se učí historie na americký způsob

Ve Spojených státech amerických již přes jedno století probíhá všeobecná a totální debilizacie a velmi důrazné vymývání mozků obyvatelstva. Z lidí tam chladnokrevně a cynicky dělají nemyslící a bezprávní pracující masu podobnou dobytku …

Ne náhodou se zahnízdily koncentrované mýty o ruské zlobě v učebnicích historie. Prakticky všechny knihy na toto téma vyšly v Rusku na základě financování ze zahraničních grantů. 

Co píší “svobodné a nezávislé” učebnice historie v samotných Spojených státech amerických? 
Velmi zajímavé věci! 
Vždyť koneckonců jmenovitě toto jako měřítko správnosti, nám předkládají i ruští liberálové. 

Tigran Chalatian žijící ve Spojených státech amerických, si dal tu námahu prostudovat americké učebnice historie. Je možné, že se i naše učebnice stanou skoro podobnými?

Žiji v Americe a chtěl bych se s vámi podělit o své zkušenosti, jakým způsobem se vykládá Druhá světová válka ve Spojených státech amerických (SŠA). První věc, která mě napadá je, že většina Američanů je přesvědčeno o tom, že jmenovitě oni přispěli rozhodující měrou k porážce nacistického Německa a o roli Sovětského svazu
v této válce mají pouze mlhavé představy. Mnozí si dokonce myslí, že Sovětský svaz bojoval na straně Hitlera.

Od ruských liberálů lze velmi často slyšet vyjádření: 
“Tady na Západě už dávno řekli pravdu, odsoudili to i to, jen my jsme i v tomto stále pozadu”. 
Mnozí v Rusku si ani nedokáží představit, že pouze zcela zanedbatelně malý počet Američanů si je schopen osvojit dokonce i ty zkreslené a ideologicky podbarvené údaje o válce i obecně o světové historii. Základní masa pouze pasivně přebírá jednostranné údaje a útržky z médií a dohromady toho ví o historii velmi málo.

No přejděme od obecných dojmů k faktům. Jak je možné falšovat historii, aniž jsme se dopustili přímé lži? 
Prostě tak, že řekneme pouze část pravdy. A účinek toho bude horší než přímá lež. 

Například v knize čtete: 
“Muž v parku zavraždil jiného člověka” . Stalo se to? Stalo. Vaše reakce je negativní – dotyčný je vrah! 
Sympatie k tomuto člověku necítíte žádné, antipatií je mnoho. Oklamali vás? Ne, řekli vám jen část pravdy.

Plná pravda spočívá v tom, že ten muž zabil člověka, který se večer v parku pokusil znásilnit a zabít ženu. 
Když to spatřil, postavil se na ochranu dámy a v souboji s ozbrojeným násilníkem ho zabil. 
Jak vidíme, bylo nezbytné “dodat” informace a váš postoj k tomu, co se odehrálo, se diametrálně změnil. 
Nyní tento muž není vrahem, ale opravdovým hrdinou, který provedl to, co by měl udělat každý skutečný zástupce silnějšího pohlaví.

A tímto způsobem se píše historie na Západě. 
Metodou zkreslování a zamlčování faktů se aplikuje ideologická objednávka.

Vezměme si například učebnici světové historie pro 7. Ročník základní školy, podle které se učila moje dcerka: Prentice Hall. Historie našeho světa. 2007 (Prentice Hall. History of Our World 2007) . Na straně 623 (část 4, kapitola 21) je průběhu války v roce 1943-45 v Evropě věnován celkově jeden odstavec. 
Zde je jeho plné znění:

“Vítězství v Evropě. Po kampaních v Severní Africe a Itálii, Spojenci otevřeli západní frontu proti oslabeným Němcům. Dne 6. Června 1944 lodě spojenců se 156 000 vojáky na palubě přistály v Normandii, na severním pobřeží Francie. Invaze v Normandii, známá jako Den D, byla začátkem masivního pochodu Spojenců na východ. Po šesti měsících spojené armády došly do Německa. Německá armáda byla rozdrcena po posledním pokusu dosáhnout úspěchu, známým jako Bitva v Ardenách, v prosinci 1944.
Spojenci vyhlásili vítězství v Evropě 8 května 1945.”

Nuže, takto prostě skončila válka v Evropě. 
V zájmu spravedlnosti je třeba říci, že o Bitvě pod Moskvou i o Stalingradské bitvě jsou v knize zmínky. 
No poté, když na evropské bojiště vstoupili Američané, na Rusy autoři učebnice zapomněli. 

Není mocných ofenziv Rudé armády v letech 1944-1945, není dobytí Berlína. 
Jsou jen “oslabení Němci”….. Oslabení nálety strategického letectví Spojenců …

Nyní se pojďme podívat do místní knihovny. Na polici je dostatečně mnoho knih o Druhé světové válce. 
Většinou popisují holokaust nebo bitvy, kterých se zúčastnili Američané. 
Mnoho knih je věnovaných útoku Japonců na Pearl Harbor a události známé jako Den D.

Pro ty, kteří nevědí: … otevření Druhé fronty 6. Června 1944 se v Americe nazývá Den D od vojenského termínu označujícího den začátku operace.
To, mimochodem, není náhoda. 
Místo toho, aby se mluvilo o Druhém frontě, Američané dávají přednost připomínat si:
“Den D: začátek konce Nacistického Německa” (D-day: the beginning of the end for Nazi Germany) , nejdůležitější bitvy Druhé světové války v jejich představě. 

Pokud připomeneš Druhou frontu, najednou se vynoří otázka:
a kde byla První fronta, a který front byl důležitější? Proto jasně a stručně: Den D!

No vraťme se do knihovny, kde si na viditelném místě všímám až tří knih známého amerického historika Stephena Ambrose “Spravedlivý boj. Jak byla vyhrána Druhá světová válka “, 2001 (Stephen E. Ambrose. The good fight. How World War II was won, 2001) .

Anotace na obalu jsou slibné. Říká se v nich, že “Stephen E. Ambrose je jeden z nejlepších historiků naší doby, který napsal skvělou chronologii Druhé světové války pro mladé čtenáře …” . 

A tak tedy čtu seznam hlavních událostí války a omdlévám.

1939 1. září. Německo napadá Polsko, Druhá světová válka začíná. 
1940 27. září. Japonsko podepisuje tzv. Ocelový pakt. 
1941 5. listopadu. Japonská vláda přijímá tajné rozhodnutí začít válku se Spojenými státy. 
7. prosince. Japonsko provedlo překvapivý útok na Americkou válečnou základnu Pearl Harbor na Havaji. 
8. prosince. USA vyhlašují válku Japonsku. 
1942 20. ledna. Konference ve Wannsee. 
18. dubna. Nálet na Tokio, Japonsko. 
4. června. Bitva u Midway, Japonci obsadili ostrovy Attu a Kiska v blízkosti Aljašky. 
7. srpna. Námořní pěchota SŠA napadá Guadalcanal držen Japonci. 
8. listopadu. Operace Torch, výsadek Spojenců v Severní Africe.

A tak dále a tak podobně … 
O boji SSSR s nacismem tam prakticky nenajdete ani slovo!

To znamená, že odpovědi na otázku, jak byla vyhrána Druhá světová válka, “jeden z nejlepších historiků naší doby” spokojeně a bez jakýchkoliv výčitek svědomí vypráví pouze o bitvách a událostech, na kterých se zúčastnili Američané. A v Americe toto přijímají jako normu. Jděte na všeobecně známou stránku www.amazon.com, na níž se prodávají knihy. V základě tam o této knize najdete velmi pozitivní ohlasy čtenářů (včetně reakcí pokorných placených sluhů).

S. Ambrosia, jednomu z nejpopulárnějších historiků píšících knihy v SŠA patří i následující “vynikající” úryvek z ne méně “vynikající” knihy “Vítězové: Eisenhower a jeho chlapci – muži Druhé světové války” ( «The Victors: Eisenhower And His Boys The Men of World War II ») . 

Na straně 352 čteme:

„Na jaře 1945 v různých částech světa bylo vidět oddíly tuctů mladých lidí, ozbrojených a ve formě, vyvolávajících hrůzu v lidských duších. 
Ať to byl oddíl Rudé armády … … nebo německý oddíl … … nebo japonský oddíl … … tyto oddíly znamenaly znásilnění, masakry, rabování, masivní destrukce, nesmyslné vraždy. 
Ale byla i výjimka: 
oddíly Američanů, vzhled kterých vzbuzoval ten nejteplejší úsměv, který bylo možné vidět na tvářích lidí a který vléval radost do jejich srdcí … “

Nuže, pokud Ambrose nevidí rozdíl mezi Rudou armádou a nacisty, co se dá dělat? 
A jaký je postoj přátel Angličanů? V záchvatu narcismu jsme na ně zcela zapomněli. 
Opakuji, nyní jsme mluvili o jednom z nejznámějších amerických historiků, jehož knihy najdeme všude. Podaří se nám vůbec v knihovně najít publikaci, v níž je zaznamenán i přínos Sovětského svazu k vítězství ve válce?

Možná. Zde je například kniha vydána v roce 2004. Margaret D. Goldstein: “Druhá světová válka v Evropě” (Margaret J. Goldstein. World War II in Europe).

V ní je na straně 17 publikovaná mapa Evropy pod názvem “Blitzkrieg Hitlera 1939-1941”. 
Jenže Sovětský svaz je na ní znázorněn pouze jaksi nevýrazně a okrajově. 
Podívám se pozorněji a vidím napsáno:
“Sovětský svaz (spojenec Německa do června 1941)”. 
Hle, takto jasně a bez výhrad. Takže se není co divit tomu, že o přínosu Sovětského svazu pro vítězství ve válce je i zde toho velmi málo. No, ale po červnu 1941 jsme už snad mohli být považováni za spojence Anglie a SŠA. Takže si na straně 86 najdeme seznam hlavních bitev.

Hlavní bitvy Druhé světové války v Evropě

Německý vpád od Polska – 1.září 1939 
německý vpád do Norska a Dánska – 9. Dubna 1940 
německý vpád do Belgie, Holandska a Francie – 10. Května 1940 
Bitva o Británii – od července do října 1940 
německý vpád do Sovětského svazu – 22. června 1941 
Bitvy o Kyjev, Kursk, Leningrad, Moskvu, Sevastopol a Stalingrad – červen 1941 do června 1944 Japonci bombardují Pearl Harbour – 7. Prosince 1941 
Bitva na El Alamejne – říjen až listopad 1942 
Vpád Spojenců do Alžíru a Maroka – 8. listopadu 1942 
vpád Spojenců do Tunisu a Libye – únor až květen 1943 
Vylodění Spojenců na Sicílii – 10. Července 1943 
Bitva o Monte Kasino, Itálie – 4. ledna až 18. května 1944
Vpád Spojenců do Itálie přes Anzio – 22. Ledna 1944 
vpád Spojenců do Francie přes Normandii (Den D) – 6. Června 1944 
vpád Spojenců do Jižního Francie – srpen 1944 
Bitva v Ardenách v Belgii – prosinec 1944

Nuž tak, bez jakéhokoliv respektu k okolnostem, všechny bitvy války jsou vrženy na jednu hromadu. 
No například bitvy o Budapešť či o Berlín, i mnohé jiné, zde nejsou vůbec. 
Proto prostému Američanovi nikdy ani nenapadne, že 80% německé armády bylo zničeno na východní frontě. No samozřejmě pamatujeme – “po bitvě v Ardenách byla německá armáda rozdrcena”. 
Je třeba vyvolat dojem, že po tom, co Američané přišli do Evropy, jmenovitě hlavně oni bojovali s Němci.

Někdo by mohl říci, že záměrně vyhledávám jenom nesprávné knihy, ale jsou, prý i lepší. 
Možná jsou, ale nejprve je třeba je hledat a najít. 
Pravdu je možné skládat po drobečkách do celku, ale myslíte si, že se tím bude zabývat běžný americký žáček? Jenže já nabízím citáty z nejvíce populárních publikací. 
Například, co může být populárnější, jako znamenitá série “Pro nezúčastněné” (For Dummies), která po celém světě, včetně Ruska, vychází v obrovských nákladech.

Takže vezměme knihu Keith D. Dickson “Druhá světová válka pro nezúčastněné” ( Keith D. Dickson. World War II for Dummies ). Na obálce je upoutávka, která má přitáhnout pozornost čtenáře:
“Přečti si příběh o Hitlerovi, Pearl Harbor, Dni D a Hirošimě”. 
Tato upoutávka je opravdu zajímavá – jasně nám ukazuje, čeho se týkají asociace Američanů na světovou válku. Proto se už ani nedivím, když se uprostřed desítek vážných událostí války nenajde místo pro bitvu o Moskvu, či u Kurska. 

No zvláštní pozornost si zasluhuje kapitola 23, strana 371 “Deset nejsilnějších vůdců Druhé světové války”.

Autor přistupuje k problému na pohled seriózně: 

“Když sestavujete takový seznam, vždy se stane i to, že se do něj nedostane někdo, kdo by si zasloužil naši pozornost … Já jsem udělal výběr na základě kvalit osobního vůdcovství, ovládání válečné strategie, schopnosti osobnosti vést a motivovat lidi do boje, vkladu osobní vůle k dosažení národních zájmů. Aby se předešlo velkým sporům, uvádím seznam jmen v abecedním pořadí “ .

Nakonec se do desítky dostali:

1. Winston S. Churchill: Navždy Velký (The Eternal Greatness) (Anglie). 
2. Dwight D. Eisenhower: Neboj se, buď šťastný (USA) 
3. Douglas MacArthur: Prokleté torpéda! (USA) 
4. George Marshall: Pravdivá oddanost (USA) 
5. Chester Nimitz: Pan moří (USA) 
6. George S. Patton: Voják do každého počasí (USA) 
7. Erwin Rommel: Pouštní liška (Německo) 
8. Franklin D. Roosevelt: Lišák (USA) 
9. Isoroku Yamamoto: Voják samuraj (Japonsko) 
10. Georgij Žukov: Vůdce mas (SSSR)

Je pochopitelný důvod, proč na rozdíl od jiných knih ze série “Pro nezúčastněné”, tuto knihu o Druhé světové válce nepřeložili do ruského jazyka. 
Zdá se, že u nás jakoby probíhala asi nějaká zcela jiná Druhá světová válka. 
No zkuste hádat, kdo řekl následující slova:

“…Historie nezná většího příkladu chrabrosti jako ten, který byl ukázán lidmi Sovětského Ruska…
…My a naši spojenci jsme nekonečně vděčni a navěky zavázáni armádě a lidem Sovětského svazu …
…Umění a statečný bojový duch ruských vojáků vyvolává obdiv americké armády …
…Rozsah a grandióznost ruského přínosu je možné považovat za největší vojenský výkon v celé lidské historii … “

Tato vyjádření nejvyšších vojenských představitelů USA jsem našel ve známém americkém dokumentárním filmu “Proč bojujeme, Zápas Ruska” , režiséra Franka Capri, který byl natočen v roce 1943.
První věta v citátu patří Henrymu L. Simson, ministrovi obrany USA; 
druhá věta – Frankovi Knox, ministrovi námořnictva USA; 
třetí – náčelníkovi generálního štábu Georgeovi Marshallovi; 
čtvrtá – generálovi Douglasovi MacArthurovi, velícímu americkým silám v Tichém oceánu.

Tehdy, v dalekém roce 1943, kdy Sovětský svaz prakticky osamocený bojoval s celou mocí nacistického Německa a zachraňoval tím celý svět od hnědého moru, Američané povídali úplně jinak, než dnes …

Poznámka překladatele:
Na tváři slovenského čtenáře se možná objeví úsměv nad tím, jaký nevzdělaný a primitivně myslící je běžný Američan a jaké historické deformace je schopen akceptovat. 
Náš úsměv však není na místě. 
Pokusy o přepisování historie na americký způsob probíhají i u nás na Slovensku. Psychologická válka vedená se záměrem přeměnit i obyvatelstvo slovanského světa na masu nemyslících a necítících idiotů zuří i u nás.

Z “největšího vojenského výkonu v celé lidské historii” (Douglas MacArthur), který během války předvedly zejména slovanské národy (hlavně) sovětského Ruska se dnes uměle a násilně vyrábějí prohry. 

Co tehdy na východní frontě nedokázaly zbraně a vojska prakticky celé pevninské Evropy, to mají nyní dodatečně uskutečnit lživá pera najatých písařů. 

Z “nekonečné vděčnosti a věčné zavázanosti armádě a lidu Sovětského svazu” (Frank Knox) dnes Anglo-Američanům nezbylo už skoro nic. Ze Slovanů, bývalých válečných spojenců se tak pomalu stává “slovanský lidský odpad” – pojem známý ze slovníku nacistického Německa …

Dne 9. Května 1945 však v Moskvě na Rudém náměstí při oslavě vítězství vyslovil nejvyšší představitel vítězného Sovětského svazu, Josif Vissarionovič Stalin slova, která bychom si měli dobře zapamatovat:

“Вековая борьба славянских народов за свое существование и свою независимость окончилась победой …” 

“Odvěký boj slovanských národů za svou existenci a svoji nezávislost skončil vítězstvím …”

Kolik toho z tehdejšího vítězství jsme si dokázali udržet do dnešních dnů? 
Z hmotných statků nám toho už mnoho nezbylo. 
Naši historickou paměť a vědomí nám však nemůže vzít nikdo, pokud sami nebudeme chtít jinak …..

https://www.protiprudu.org/ako-sa-uci-historia-na-americky-sposob/

 
Překlad: Tibor Korecki, www.protiprudu.org 
Zdroj: Tigran Chalatian, Oleg Larin, Newsland

sdílet na