Dvojí metr Západu
Evropská unie rozhodla o prodloužení „krymských sankcí“ o další rok.
Evropská unie navrhla prodloužit o další rok sankce uvalené v roce 2014 na Rusko kvůli znovusjednocení
s Krymem a Sevastopolem. Zpráva agentury Bloomberg uvádí odkaz na interní dokument EU.
Příslušné prohlášení bylo učiněno 3. června šéfem evropské diplomacie Federicou Mogherini, která prohlásila, že „Evropská unie stále neuznává připojení Krymu k Rusku“.
„Krymské sankce“ zavedla EU v červnu 2014 jako „reakci na nezákonnou anexi Krymu a Sevastopolu Ruskem“.
V červnu jsou sankce každoročně prodlouženy.
****
V polovině března 2014 europoslanec z Rakouska na tiskové konferenci mezinárodních pozorovatelů oficiálně uvedl, že výsledky referenda o statutu Krymu jsou v souladu s mezinárodními standardy, a proto by měly být uznány západními zeměmi.
Evropské a americké sdělovací prostředky, jakož i veřejnost z „civilizovaného“ světa po dobu pěti let tuto skutečnost silně ignorovaly, ale tento oficiální status a jednoznačnost, – bylo tam 135 evropských pozorovatelů z 23 evropských zemí – se nikdy a nikam neztratil.
Místo toho Západ vytvořil šablonu, ve které bylo zakázáno používat jiné definice, kromě výrazu „anexe“.
Přičemž hlavní srovnání, které se v tomto případě uvádí, je příklad oddělení Kosova od Srbska.
A vyniká tím, že na rozdíl od událostí na Krymu bylo oddělení Kosova bez jakéhokoli referenda celým západním světem skoro jednomyslně uznáno.
A hlavním argumentem ve prospěch zjevně slabší varianty než na Krymu je nejspíš skutečnost, že „na rozdíl
od bývalé srbské provincie“, na Krymu „nebyl nikdo zabit ani nedošlo k bezprostřednímu ohrožení života lidí“.
Jinými slovy, Rusko podle této logiky nekonalo správně v tom, že na rozdíl od Západu zastavilo krveprolití,
než k němu došlo, a místo protiprávního zasahování zabezpečilo pokojné referendum pro lidi žijící na Krymu.
Referendum, které v Kosovu nebylo.
Co Kosovo mělo, tak to byla nabídka pěti států (USA a zemí Evropské unie), že uznávají jeho nezávislost.
A také stejný názor dalších 108 států, které okamžitě zvedlo ruce pod „pohledem“ americké delegace.
Následující prohlášení Baracka Obamy, kterým bývalý americký prezident odůvodňuje oddělení území od Bělehradu, vypadalo velmi vtipně:
„Kosovo se oddělilo od Srbska po referendu organizovaném v rámci mezinárodního práva v úzké spolupráci s OSN a za účasti sousedních zemí“.
Když se ruské ministerstvo zahraničí s údivem vysmálo tomuto argumentu, světová média se ho snažila přeargumentovat všemi svými silami, ukázalo se, že tam „referendum“ bylo.
Ale velmi zvláštní.
V roce 1991, 17 let před oddělením Kosova, Demokratická unie Kosova, vedená proamerickým disidentem Ibrahimem Rugovem, provedla ve dnech od 26. do 30. září průzkum.
Akce nebyla podpořena ani albánskými stranami, a samozřejmě ani oficiálním Bělehradem.
Samotné „referendum“ bylo nesmírně originální:
…. zástupci chodili po domech a ústně se ptali na názor těch, kteří se chtěli vyjádřit. OBSE okamžitě prohlásila nelegitimitu takové operace a kosovští Srbové ji bojkotovali.
Zřejmě právě tento moment poradci bývalého amerického prezidenta představili světu jako referendum.
Opět to dokazuje, jakého pokrytectví jsou Spojené státy schopny, když něco potřebují.
V této souvislosti je obzvláště zajímavé, že příklad Kosova není jediný.
Ve slavné historii západních dvojích standardů existuje ještě více do očí bijící příklad dvojího metru.
Jedná se o rakouský Anschluss hitlerovským Německem.
Faktem je, že v roce 1938 se v Evropě již vařila velká válka. Byl to rok velkých událostí v evropských dějinách, ale zatím bez aktivních akcí. Z tohoto důvodu, když v noci 12. března Německo poslalo svá vojska do Rakouska, Reich se rozhodl uspořádat „mírové“ referendum.
Přičemž německý führer předem vyhrožoval rakouskému kancléři ozbrojenou invazí, a referendum na 13. března avizovala sama Vídeň v naději, že bude mít negativní výsledek. Nacisté však kancléře odstavili, vstoupili do Rakouska s vojskem a za měsíc informační (a nejen) práce se uskutečnilo referendum.
Na rozdíl od Krymu to byl přímý vojenský zásah, který zvýšil počet obyvatel Říše o 10% a území o 17%.
Co se týče plebiscitu, 99,73% obyvatelstva hlasovalo pro přístupový bod do Německa.
A pokud byla tato jednomyslnost do značné míry vynucená, pak jednotu za uznání výsledků tohoto „referenda“ takto nelze nazvat.
S přičleněním Rakouska, a také okamžitým převodem šesti plnohodnotných rakouských divizí do Wehrmachtu, souhlasily všechny země Evropy, bez výjimky.
Krym – pro srovnání – neuznal nikdo.
Jinými slovy, pro začlenění Rakouska do Říše, které ani v nejdivočejších snech nelze přirovnat k legitimitě referenda na Krymu, získal Hitler souhlas světového společenství.
V tom je rozdíl, a také klíčový moment.
V předchůdci Organizace spojených národů – Společnosti národů, kategoricky proti vystoupil SSSR a trval na tom, že Rakousko vchází do země, která se otevřeně připravuje na válku a invaze.
Namísto vzájemného porozumění však o týden později Anglie a Francie bez jediného výstřelu předala Hitlerovi v Mnichově sudetské části Československa.
Ovšem velká ironie tohoto historického momentu je v tom, že Londýn a Paříž daly českou zemi Hitlerovi pod vymyšlenou záminkou “utlačování sudetských Němců”, a dnes požadují návrat Krymu pod záminkou útlaku krymských Tatarů…..Pro dvojí standardy Západu – neexistuje žádný limit.
SSSR si byl od samého počátku vědom neoprávněných nároků Německa vůči Československu a byl připraven poskytnout mu vojenskou pomoc, ale Evropa sama se Československa vzdala a nedala Moskvě možnost zasáhnout, zabránila Moskvě v zásahu.
Zde stojí za zmínku role „mírového“ Polska, které neustále tvrdí, že je obětí války. Ale právě tato země kategoricky odmítla propustit tanky a letadla Rudé armády do Československa přes své území.
A to navzdory skutečnosti, že v roce 1938 byla armáda SSSR v mnoha směrech silnější než německá, a proto mohla zabránit válce. A později Varšava nabídla Německu, aby využilo polské území k invazi do Sovětského svazu, která se nakonec (i když ne podle polských plánů) uskutečnila.
SSSR pomáhal Španělsku a určitě by pomohl i Československu. Pomohl by dokonce i Polsku proti Hitlerovi
v roce 1939, kdyby Západ neuznal referendum, legitimizující vojenské zabavení Rakouska, a následně krok Britů a Francouzů – předání Hitlerovi průmyslové lokomotivy Evropy těch dnů.
Tuto stránku historie se na Západě postarali nevzpomínat, a tak se příběh o Kosovu nazývá…. „výjimečným případem ….“
https://topwar.ru/158651-evrosojuz-prinjal-reshenie-prodlit-esche-na-god-krymskie-sankcii.html
http://www.iarex.ru/articles/66685.html