Je bílý muž na obtíž?

Geometrickou řadou rostoucí množství reklam spojovaných s černochy a běloškami doplněnými občas černoškou je momentálně kompletováno navíc s propagací módních doplňků spojených s islámem. 
Změna zaměření na nové skupiny obyvatelstva je reakcí na měnící se jeho skladbu, dále vyjadřuje podporu multikulturní společnosti a v neposlední řadě dělá z mužů-bělochů outsidery.

Programovaná přebytečnost bílých mužů je stále markantnější.
Je s podivem, že jejími strůjci jsou přitom právě ti, kterých se to týká nejvíce. Jak jinak nahlížet na tuto situaci jinak, než jako na totální sebedestrukci, která později povede k naprosté likvidaci bílého etnika?

Jestliže samotná Afrika patří momentálně společně s Indií k nejvíce populačně rostoucím oblastem, přičemž Číňané již dávno spustili regulaci porodnosti, je nepochopitelné, že se představitelé evropského etnika dobrovolně vzdávají možnosti udržet poměr ras na Zemi v určité rovnováze a přejí si přenechat svou vědecko-kulturní vedoucí roli ve světovém dění černochům.

Dalším paradoxem je, že se tak děje opačným, než logickým směrem, tedy že se část světové populace s vyšším IQ dobrovolně vzdá jiné, u níž je prokazatelně dokázáno, že s inteligencí výrazně zaostává.
Je třeba ještě upozornit na to, že Asiaté toto rozhodně udělat nemíní a nadále se drží své konzervativní politiky znamenající snahu uchovat svou rasu i pro další budoucnost.

Je úsměvné, co nám je prezentováno, jako výzkumy veřejného mínění, jehož výsledkem má být snaha spojit bílé dívky a ženy s černochy.

Stačí anketa kdesi na americké škole, které se zúčastní pár desítek poblázněných studentů s vymytým mozkem, a rázem v médiích najdeme zprávu, že bělošky upřednostňují ve vztahu černochy, zatímco běloši Asiatky. 

Je li to skutečně pravda, znamenalo by to, že naše ženy nutně potřebují k životu velké mužské přirození
(je známo, že černoši ho mají v průměru o 2 cm větší než běloši) a nikoliv muže inteligentního a schopného postarat se o rodinu (což u černochů a Arabů zůstávajících na podpoře těžko očekávat), pak je boj s černochy prohraný.

Nicméně se dá spíše předpokládat, že podobné výzkumy mají postupně nejdříve podprahově, a až poté naplno ovlivnit uvažování populace na severní polokouli.

Pravdou je, že Asiatky se mohou bělochům líbit, důvodem je však spíše, než jejich vzhled, především jejich výchova k všeobecné pokoře a úctě vůči mužům. To i přesto, že řada z nich je atraktivních.

Zajímavé je též to, že běloši preferují bělošky a reklamy spojující bílé muže s černoškami jsou vzácnou výjimkou. To i přesto, že existuje řada černošek, jejichž rysy postrádají základní znaky negroidní rasy a jejich vizuální zjev je blízký poněkud více opáleným tmavovlasým běloškám.

Pokud však vidíte prezentaci snahy o míchání národů a ras, vždy je na obrázku či v klipu nabušený černoch a nejlépe s ním křehká blondýnka. Extrému dosahuje tato propagace ve Švédsku, ale rozhodně nejde o jediný případ, kde se prokazatelně bílý muž stal nepřítelem číslo 1.

Velkou zásluhu o prosazování míchání ras má především prostředí amerických celebrit. Vzhledem k dlouhodobému soužití mnoha národů, na němž je založena existence Spojených států již od počátku osídlování severoamerické pevniny, existuje v této zemi určitá tradice, díky které docházelo k jistému promíchávání. Na území USA skutečně žije mnoho původních Afričanů, Asiatů, Arabů, z jihu přichází Hispánci, místy potomci původních Indiánů. I přes dlouhou uplynulou dobu však nadále nevznikl jeden čokoládový národ, který by splynul. Přesto po dlouhá staletí bylo zvykem si většinou udržovat partnerské vztahy ve své etnické komunitě.

Poslední desetiletí je však přímo posedlé multikulturou a řada úspěšných černochů se stala lovnou zvěří pro bílé ženy toužící ještě více po vlastním zviditelnění. Ať už jde o sportovce, umělce (především rapeři a tanečníci mají velké šance uspět), jejich možnosti jsou veliké. V opačném gardu tyto svazky téměř nezaznamenáte, a pokud existují, rozhodně nejsou propagovány.

Za to v řadě filmů jsou scény, kdy na párty pořádané černochem či Arabem tančí řada polonahých a lecčemus svolných nádherných bílých holek. Také bohatí arabští šejkové preferují půvabné Američanky a Evropanky před pohlednými černoškami. Tedy pokud jde o pobavení se.

Lze si tedy položit následující otázku? Je za odsouzením bílého muže k postupné likvidaci skutečně snaha o degradaci celé rasy, nebo je tomu úplně jinak?

Ženy v Evropě a USA postupně přebírají otěže moci. To v Asii, Africe a arabských státech doposud nehrozí. Samostatnost našich žen vede k jejich vlastnímu pocitu dominance a nutno konstatovat, že v určitých zemích oprávněně.  Stávají se hlavami států, předsedkyněmi vlád, ministryněmi, manažerkami. Ony poté získávají pocit nadřazenosti a zcela pochopitelně díky svým přirozeným instinktům hledají k sobě silné samce. Jestliže si neváží svých bělošských partnerů, mají k dispozici nepoddajné Afričany a Araby. Ve své neméně přirozené naivnosti přehlížejí, že tím svou samostatnost a svobodu ztrácejí a postupně se posouvají zpět do područí mužů, tentokrát však často podstatně méně schopných a ochotných je respektovat. Vrací se tak zpět o mnoho staletí, po která bojovaly o svou rovnoprávnost. I proto se v mnoha arabských zemích udržují staré zvyky a pomyslné okovy držící ženy v jejich podřadné roli se uvolňují jen velmi opatrně.

Zásadní chybou se tedy jeví být umožnění ženám proniknout do nejvyšších sfér patřících dosud mužům.
Arabové a Afričané jsou na to opatrní, Asiaté dosud vychovávají své ženy k pokoře, my jsme zásadně pochybili. Vysoké IQ Evropanů a některých Američanů zapříčinilo získání dojmu, že si s touto situací poradíme.
Že překonáme přírodní zákony a dokážeme rovnoprávností mužů a žen změnit tisíce let zaběhlý systém.

Opak je pravdou a cena za tento omyl vysoká. Bílý muž má ještě možnosti, jak tento stav zvrátit.
Byl by to proces bolestný především pro ženy, je však třeba si uvědomit, že je to směřování k návratu její bezpečnosti a kdysi běžnému stavu, tedy k mateřství, lásce a vzájemné úctě bez přehnaných ambicí moderních žen, tedy touze po vládnutí a moci.

Opravdu si my běloši necháme líbit, že se z našich žen stávají hračky Arabů a černochů? Skutečně se necháme nahradit? Přemýšlejte o tom. Nejen my muži, ale i vy ženy. Co se vrátit ke starému modelu, který byl skutečně funkční. Opravdu potřebujeme prezidentky, ministryně a povinné kvóty na zastoupení žen ve vedoucích rolích? I bez reálných předpokladů pro jejich vykonávání?

https://www.inadhled.cz/uvaha-dne/je-bily-muz-na-obtiz-/

sdílet na