Hrdinové, kteří zvedli prapor vítězství nad Berlínem (Pravda, květen 1946)

30. dubna 1945 sovětští vojáci zvedli Prapor Vítězství nad Reichstagem v Berlíně.  
V novinách Pravda č. 110 (“Правда” №110) z 9. května roku 1946, o této velké události, která znamenala úplnou porážku nacistického Německa, byl publikován rozhovor popisující hrdinský útok Rudé armády
na Berlín a okamžik zvednutí praporu Vítězství nad Reichstagem.

…..„Včera jsme navštívili pluk, který vyzvedl prapor Vítězství nad centrem Berlína – Reichstagem.
Rudý střelecký pluk, který dosáhl tohoto slavného úspěchu, je nyní daleko od místa poslední bitvy. Vojáci pluku se učí stále úporně. Poslední střelby proběhly s hodnocením “dobrý”. Pluk oslaví svátek Vítězství na bojovém postu.

V pluku slouží Seržant Michail Jegorov a mladší seržant Meliton Kantarija, kteří spolu s kapitánem Davidovem, kapitánem Neustrojevem a nadporučíkem Samsonovem, pozdvihli prapor Vítězství nad Berlínem. Nyní jsou všichni oceněni nejvyšší cenou za vojenskou statečnost a hrdinství – titulem Hrdina Sovětského svazu.

Velitel pluku – Hrdina Sovětského svazu, plukovník F. M. Zinčenko, který byl jeho velitelem po dobytí říšského sněmu, nám vyprávěl o bitvách ve fašistickém hlavním městě, bitvě o říšský sněm a o bojích v samotném Reichstagu.

…….. pluk se probíjel k Reichstagu ze severozápadu. Vpravo a vlevo byly další pluky, prapory.
Každý se snažil soustředit na Reichstag, s vědomím, že je to věc velké cti: splnit rozkaz soudruha Stalina – zvednout prapor Vítězství nad Berlínem. Museli jsme překonat divoký odpor Němců. Takže na kanálu jsme během dne museli zahájit tři útoky, abychom získali napůl zničený most. Pouze s masivní podporou dělostřelectva během třetího útoku se nám podařilo vyhnat Němce z opevnění na opačné straně kanálu.

V celé oblasti pokračovaly divoké boje. Němci nás někdy nechali jít dopředu a pak vylezli ze všech děr
a pokusili se zaútočit zezadu. Bylo dobře, že jsme to předvídali.
Druhá skupina, která šla za první zlikvidovala takové pokusy Němců.

Za boje jsme došli na břeh Sprévy. Řeka, obložená žulou, měla strmé břehy. Nemělo ani cenu přemýšlet
o tom, že bychom ji překonali pod nepřátelskou palbou. Museli jsme se za každou cenu zmocnit mostu,
který by nás dovedl přímo na náměstí proti říšskému sněmu. Most byl neporušený. Podařilo se nám ho pokrýt palbou, aby Němci neměli možnost se přiblížit a zničit ho.

Na protějším břehu byly budovy ministerstev – vojenských a vnitřních záležitostí. Oba domy byly mohutné, skutečné pevnosti.

Krytí palbou dělostřelectva, naše rota spěchala přes most. Útok vedl velitel praporu Neustrojev.
Vojáci napravo a nalevo od mostu házeli granáty, aby zničili Němce v jejich úkrytech.
Ke konci dne byl konečně dům ministerstva vnitra očištěn od Němců.
300 metrů naproti byl říšský sněm. Ještě jeden útok a budeme v Reichstagu …..

To bylo 29. dubna večer. Při útoku na říšský sněm jsme museli překonat náměstí, vpravo byl „Tiergarten“.
Na náměstí bylo mnoho protiletadlových zbraní. Stříleli na pozemní cíle. Němci byli všude.
Vždyť Reichstag a Tiergarten byly jejich posledním útočištěm.
Náměstí bylo samá díra a jáma, sutiny, rozkopané příkopy …  voják tohle potřeboval.
Plíží se z díry do díry, schovává se za stěnu, skrčí za kámen a pak se opět pohybuje vpřed.

Ráno 30. dubna jsme Reichstag pokryli uragánovým ohněm. Vystřelily zbraně všech kalibrů, vypálily tanky, samohybná děla, udeřily minomety, zařvaly “Kaťuše”.

Již během dělostřelecké přípravy praporů, velitelé Neustrojev a Davidov a nadporučík Samsonov odveleli pěchotu k útoku. Naši vojáci se kryli, za silné podpory střelců se rychle přesunuli k říšskému sněmu.

První, kdo vstoupili do říšského sněmu, byli rozvědčíci pluku Michail Jegorov a Meliton Kantarija.
Vojáci obsadili jednu místnost, pak Němce vymlátili z druhé, ale pohybovat se dál bylo těžké a bylo ještě těžší se orientovat: chodby a schodiště se rozcházely do všech směrů.

Němci stříleli z kulometů, házeli granáty a zdálo se, že jsou všude: dole, nahoře, z boku.
První minuty byly velmi těžké.
Ale sovětští vojáci postupovali metr za metrem, čistili cestu granáty a kulometnou palbou.
Nakonec byly německé síly rozděleny. Část zůstala v horních patrech, část byla zahnána do sklepa.
V Říšském sněmu byly tři vrstvy: shora Němci, uprostřed my a dole Němci.

Rudoarmějci vtrhli do budovy a zvedli prapor. V prvních patrech zavlál v okně. Ale bylo nutné zvednout ho nahoře….. nad město.

A tak Jegorov, Kantarija a další hrdinové začali stoupat směrem nahoru a vybíjeli Němce kulometnou palbou.

Šplhali výš a výš, až dosáhli kopule, na které zvedli prapor Vítězství.

To bylo 30. dubna v 14 hodin 25 minut.

Bitva o Reichstag však tím nekončila. Němci pokračovali v odporu. Rozhodli jsme se dostat je ze sklepů.
Přinesli slámu, benzín, dýmovnice a začali vykuřovat Němce ohněm a dýmem.
Němci byli trochu opevněni, ale potom nevydrželi a vzdali se.

Když 2. května kapitulovala celá posádka Berlína, ze suterénů Reichstagu vylezlo 1300 Němců.
Zčernalí od sazí, kouře, špinaví, zarostlí, svěsili hlavy a vyšli na náměstí před říšským sněmem, na kterém už dva dny vlál rudý prapor Vítězství. K Reichstagu se vydali delegáti ze všech jednotek, kteří se zúčastnili útoku na Berlín – všichni chtěli vidět poslední den dobytého doupěte fašistického zvířete”.
Berlín, 8. května. I. Zolin

https://politikus.ru/v-rossii/118758-geroi-vodruzivshie-znamya-pobedy-nad-berlinom-pravda-may-1946-g.html

sdílet na