Blížíme se k fašismu,

mezi lidmi se šíří strach. Petr Hampl vysvětluje, proč v kavárně propukla panika z nové strany Václava Klause

ROZHOVOR „V tuto chvíli je tu šest parlamentních stran, které prosazují stejný program, stejný politický styl a zastupují stejnou skupinu lidí: ODS, ČSSD, TOP 09, STAN, KDU-ČSL a Piráti. Rozdíly jsou kosmetické. Chcete předsedu v obleku, nebo s dredy? Vousatého, nebo oholeného? Jiný rozdíl není,“ říká sociolog Petr Hampl v rozhovoru pro ParlamantníListy.cz. „Blížíme se k fašistickému režimu, ale pořád si u nás žijeme mnohem svobodněji než lidé v západní části Evropy. Nicméně pokud nedojde k radikální politické změně, dlouho to nevydrží. Seznam témat, o kterých je zakázáno mluvit na veřejnosti, rychle roste. A státní moc i neziskovky postupují stále bezohledněji,“ varuje.

V souvislosti s hlasováním o odvolání Václava Klause mladšího ze školského výboru Sněmovny upozorňujete na svůj text o zločinecké kartelizaci české politiky. „Jde o to, že několik politických stran prosazuje stejný program, všechny jsou propojeny sítí vztahů a jednají v takové shodě, jakoby se fakticky jednalo o jeden subjekt. Pokud se takovému kartelu podaří ovládnout pole, fakticky tak končí demokracie – voliči mají na vybranou pouze mezi různými členy kartelu. Dalším logickým krokem je likvidace občanských svobod a prohlášení politického programu kartelu za jedinou povolenou ideologii,“ píšete v něm. Kdo je členem tohoto kartelu? Jsou to strany označované jako takzvaný „demokratický blok“? A v jaké je to fázi?

Myslím, že to není zásadní politologický objev. Většina občanů si to více či méně uvědomuje. V tuto chvíli je tu šest parlamentních stran, které prosazují stejný program, stejný politický styl a zastupují stejnou skupinu lidí: ODS, ČSSD, TOP 09, STAN, KDU-ČSL a Piráti. Rozdíly jsou kosmetické a týkají se výhradně marketingové prezentace. Chcete předsedu v obleku, nebo s dredy? Vousatého, nebo oholeného? Jiný rozdíl není.

Ty strany, žel, spojuje i společné přesvědčení, že občané se nemají podílet na řízení své země jinak než výběrem mezi těmito stranami. Jakékoliv nakročení směrem k demokracii pokládají za hrozbu, která musí být potlačena. V důsledku to pak vede k tomu, že strany kartelu rezignují na prosazování jakýchkoliv pozitivních programů, ale všechnu sílu soustřeďují na likvidaci konkurence mimo kartel. Oklikou jsme se tak vrátili k vedoucí úloze strany. S tím rozdílem, že nový systém poskytuje mnohem více korupčních příležitostí a chová se bezohledněji k řadovým pracujícím.

Zmínil jste také likvidaci občanských svobod…

Ta intenzivně postupuje. Blížíme se k fašistickému režimu, ale pořád si u nás žijeme mnohem svobodněji než lidé v západní části Evropy. Nicméně pokud nedojde k radikální politické změně, dlouho to nevydrží. Seznam témat, o kterých je zakázáno mluvit na veřejnosti, rychle roste. A státní moc i neziskovky postupují stále bezohledněji. Třeba to, že ministr vnitra každé dva týdny vyhrožuje trestním stíháním za vyjádření nesprávného názoru. Mezi obyvatelstvem se logicky šíří strach, mnozí se bojí i třeba jen lajknout příspěvek na facebooku.

Dají se vystopovat nějaké příčiny takového zhroucení demokracie?

Dříve tomu bývalo tak, že různé strany zastupovaly různé skupiny obyvatelstva. Někdo spíše zemědělce, jiný spíše řemeslníky, další třeba dělníky z továren. Jenže dnes je situace jiná v tom, že veškerou moc koncentrovala úzká skupina korporátních manažerů, aktivistů neziskovek, byrokratů a intelektuálů. Nemá smysl zastupovat nikoho jiného. Mnoho komentátorů řeší, odkud pocházejí voliči které strany. Ale mnohem podstatnější je, kdo tu stranu financuje, kdo ji podporuje v médiích a odkud jsou její aktivisté. Když si položíte tyhle otázky, vidíte mezi zmíněnými stranami úplnou shodu.

Jak to ovlivňuje politické rozhodování?

Jedním z důsledků je to, že otázky, o kterých by se mělo debatovat, jsou zakazovány. Zatímco dříve existovalo více názorů, dnes je jeden oficiální názor kartelu, a všechno ostatní je označováno za nebezpečný extremismus, dílo ruských agentů a podobně. Z krátkodobého hlediska to stranám kartelu zjednodušuje situaci, jenže ono to taky znamená, že téměř jakákoliv běžná debata či vyjádření názoru ohrožuje systém. Systém je křehký, vyhrožování obyvatelům pomáhá jen omezeně a snadno může dojít ke zhroucení, resp. k revoluční změně.

Když už jsme u Václava Klause mladšího. Jak hodně poškodí jeho vyloučení ODS? Nebo jí to snad v něčem pomůže?

ODS přišla o svého nejpopulárnějšího politika, ale předpokládám, že to nebude mít významnější dopad. ODS je dnes především velmi výkonný byrokratický aparát a síť buněk sestávajících hlavně z lidí závislých na centrálně přidělovaných dotacích a na státních zakázkách. Tento systém nebyl jinak narušen. Naopak, teď bude jeho chod o něco hladší. A žádné myšlenky ani ideály už ODS stejně dávno nehájila.

Druhá věc ovšem je, že politický projekt Václava Klause má potenciál rozbít celý stávající systém. Musíme totiž brát v úvahu, že současný systém vlády neziskovek, korporací a byrokracie podle všeho není schopen reformy. Je schopen brutálně potlačit opozici, nebo se zhroutit. Nic mezi. Proto ta panika v pražské kavárně.

Ještě před odvoláváním Klause ze sněmovního školského výboru vyhořela v Paříži katedrála Notre-Dame. Vy jste se vyjádřil v tom smyslu, že Notre-Dame bude přestavěna na mešitu. Proč si to myslíte?

Jen pár hodin po mém vyjádření to bylo potvrzeno. Prezident Macron a další oficiální francouzští představitelé dali najevo, že nedojde k obnově původní katedrály, nýbrž bude postaveno něco, co lépe odpovídá multikulturní podobě dnešní Francie. A všichni vědí, co bude dále následovat. Nejprve budou přítomna různá náboženství a filozofické směry, ale muslimové si okamžitě začnou stěžovat, že je to či ono uráží, ostatní ochotně ustoupí, a během pár let máme muslimský svatostánek s náborem džihádistů. Můžeme očekávat, že to půjde hladce a bez nejmenších incidentů. Muslimskou komunitu a euroamerickou mocenskou elitu totiž spojuje nenávist k evropské duchovní tradici.

Pokud půjdeme po časové ose ještě více nazpět, tak před výše zmíněným ničivým požárem se u nás řešilo kojení na veřejnosti, respektive v bance. K tomu máte na facebooku komentář: „Zatímco v zemích na západ od nás řeší každodenní brutální vraždy a znásilnění, my se hádáme o vystrkování prsů na veřejnosti.“ Považujete tedy tuto záležitost za banalitu? Nebo co nám toto vypovídá o naší společnosti?

Neříká to nic o společnosti, ale vypovídá to hodně o profesionálních aktivistech placených z našich daní. Kojící skupina vyvinula nátlak na banku, a ta utratí několik desítek milionů za školení politické korektnosti, genderové audity a podobné služby. Samozřejmě dodávané aktivisty těch stejných neziskovek. V centrále banky vzniknou další zbytečné pozice, pár manažerů dostane odměnu, a náklady se přeúčtují zákazníkům. Všichni jsou spokojeni, a na zákaznících nezáleží.

Odkrylo to ale další zajímavé věci o systému českých vysokých škol. Jaké?

Věděl jste, že na Akademii výtvarných umění existuje katedra obnažování se na veřejnosti? Nedělám si legraci. Oficiálně se jmenuje Ateliér nových médií II a má několik zaměstnanců. Šéfuje jí právě hlavní představitelka kojící úderky. Takže pokud nemáte výtvarný talent a nestydíte se, můžete pět let studovat obnažování. Daňové poplatníky vaše studium vyjde přibližně na milion korun.

Nevadí to děkanovi, nemá s tím problém akreditační komise. A tihle lidé každý rok povykují, že daňoví poplatníci dávají málo peněz na vysoké školy. Obávám se, že nás čekají ještě další děsivá překvapení, co se vlastně na českých univerzitách děje, a že celá myšlenka nezávislosti veřejných škol se ukazuje jako chybná.

Před všemi těmito událostmi se řešil názor piráta Mikuláše Ferjenčíka o výdajích na zbrojení. „Zvyšování výdajů na zbrojení na dvě procenta HDP je v českých podmínkách jednoduše nesmysl. Za těch 50 miliard, které by to stálo navíc oproti současnému stavu, bychom mohli zvednout platy všem učitelům o 20 tisíc měsíčně, nebo udržet důchodový systém nad nulou do roku 2035.“ Nepředpokládám, že byste byl příznivcem Pirátů, nicméně co říkáte tomuto konkrétnímu výroku?

Jsem toho názoru, že každá myšlenka má být nestranně posuzována, ať ji řekl kdokoliv. I Piráti mohou mít v něčem pravdu.

Česká republika je v tuto chvíli zoufale bezbranná a nechráněná. Potřebujeme rychle vybudovat vlastní armádu nezávislou na NATO, začít chránit hranice, cvičit domobranu a připravovat obyvatelstvo na teroristické útoky. Ale nákup zbytečné techniky pro koloniální výpravy naši bezpečnost nezvýší. Než takové výdaje, to raději žádné.

Pokud už jsme u tohoto tématu, podle generála Pavla – ale slýcháme to i od jiných – není naším největším nepřítelem terorismus, ale Rusko… Co k tomu říci?

Petr Pavel a jemu podobní šíří už několik let hoaxy o údajné ruské hrozbě. Způsobili tím škodu stovek miliard korun, a také citelné omezení občanských práv. Svá tvrzení nedokázali podložit ani jediným konkrétním faktem. V podstatě všechno, co říkali, se ukázalo jako lživé. Stačí připomenout aféru „novičok“, které se už otevřeně vysmívá i americký prezident. Nebo zasahování do amerických voleb, které bylo jednoznačně vyvráceno nezávislou komisí.

Je čas volat pana Pavla a další k odpovědnosti za škody, které tím šířením lží způsobili. Když se do té kampaně zapojí nějaká pornohvězda, můžeme tolerovat neznalost. Ale u pana Pavla je téměř nemožné, že by nešlo o vědomé cynické lži.

Ve svém dubnovém videopořadu se zmiňujete o fenoménu žalobníků. Říkáte tam, že vždy v minulosti se žalobníci, udavači a estébáci za svou činnost styděli. Dnes jsou tací, kteří se za udávání někoho kvůli podle nich nekorektním názorům chlubí. O čem to svědčí?

V současné době píšu knihu, která navazuje na bestseller Prolomení hradeb a která bude právě o tomto tématu pojednávat. Současní eurosvazáci nejsou jen lidé s jinými politickými názory, ale také lidé s jinými povahovými rysy. Žel to jsou ty povahové rysy, kterými Evropané v předcházejících staletích pohrdali, a na kterých má stát nová Evropa – zbabělost, ubrečenost, zákeřnost, arogance.

Jsou za tím mj. změny ve způsobu výchovy. Je dobré doplňovat kázeň povzbuzováním, ale rozmazlování bez hranic vede k tomu, že vyrůstají egoističtí frackové, kteří nejsou schopni ani základní slušnosti, natož jakýchkoliv morálních postojů. Tihle lidé pak žijí v naprosto umělém prostředí korporací či neziskovek bez kontaktu s vnějším světem, kde se věnují jen intrikování a vzájemnému hlídání se, zda se ten druhý neprojevil nekorektně. Co jiného bychom od těch lidí mohli čekat? Vlastně to není tak úplně jejich chyba. Dokud bude existovat takové prostředí, bude produkovat deformované ubožácké charaktery. Mimochodem, jeden takový udavačský „elf“ se mi posmíval, že nám Evropanům shořela katedrála Notre-Dame. Nejspíš čeká, že ho muslimská komunita přijme s otevřenou náručí. Ale čeká ho zklamání.

sdílet na