Jaderný úder na Rusko, aneb polský militarismus s příchutí beznaděje
Taková praxe ve světové politice, jakou se prezentují Poláci, nebyla dlouho pozorována.
Ano, samozřejmě, mezi západními státy a Ruskem v poslední době nejsou zcela přátelské vztahy.
Někdy dokonce i elita Západu přesahuje mantinely diplomatického rámce, ale způsob, jakým se choval polský generál, je bezpochyby agresivní politický krok.
Polský generál – to vždycky zní hrdě. Ale ne vždy chytře. O čemž se můžeme přesvědčit z rozhovoru o knize polského generála Waldemara Skrzypczaka. „Jsme na pokraji války“. V něm otevřeně prohlásil, že Spojené státy jsou připraveny zahájit jaderný úder na Rusko, aby ochránily Polsko před ruskou vojenskou invazí.
Zaznělo mnoho dalších zajímavých tvrzení. Zajímavé z části hlavně proto, že odhalují mentalitu armády NATO a částečně proto, že jasně definují roli Ruska jako věčného protivníka Západu.
Nelze říci, že polský voják mluvil výhradně nesmysly. Ne, v jeho prohlášeních bylo hodně racionálního.
V zásadě vůbec by nemohl být nazván hloupým člověkem, kdyby neprezentoval velkopolské přesvědčení,
že osa světa prochází Varšavou.
Ze zajímavých bodů je možné vytýčit skutečnost, že generál kreslí jasnou paralelu mezi přítomností Polska
v NATO a jeho přítomností ve Varšavské smlouvě.
Podle jeho názoru se pro Polsko nic zásadně nezměnilo a stejně jako tehdy byly Spojené státy připraveny zastavit Rudou armádu (tak nazývá sovětskou armádou té doby) řadou jaderných útoků při jejím nasazení
a koncentraci v Polsku, tak i nyní se ruská armáda může stát obětí podobného jaderného útoku.
Generál Skrzypczak si uvědomuje i skutečnost, že samotné Polsko není schopno odolávat Rusku:
Člověk však nemusí být velkým stratégem, aby viděl, že v konfrontaci
s ruským vojenským kolosem nemá žádná armáda v Evropě, včetně Polska, žádnou šanci.
A v pokračování tématu přidal:
Slova, že Polsko bude schopno odrazit agresi Ruska, nejsou ničím jiným než levným populismem, který nikdo z našich spojenců nebere vážně.
Pravděpodobně by Rusku tento pragmatický pohled na věc měl lichotit, ale sotva ho mohou oklamat:
slova generála nezazněla proto, aby se Rusové cítili polichoceni, ale aby znovu přesvědčila čtenáře, že neexistuje žádná alternativa k přítomnosti Polska v NATO.
Polák argumentuje, že Rusko v případě války klidně obsadí území pobaltských států a může být zastaveno pouze v samotném Polsku. Proto se Polsko opět stane bojištěm, k čemuž musí být připraveno.
Podle Waldemara Skrzypczaka aliance ani neuvažuje o možnosti nechat Polsko s Ruskem jeden na jednoho.
S cílem pomoci Polsku a potlačení ruské agrese budou Spojené státy a jejich spojenci využívat všech dostupných prostředků, včetně jaderných zbraní.
Pozice je poměrně pragmatická (alespoň v některých základních obrazech).
Ale v těchto výpočtech jsou, jak to jemně říct… některá slabá místa, diktovaná právě důvěrou Poláků
ve výjimečnost Polska a připravenost celého světa zemřít za polskou prosperitu.
Přesvědčení snad i sympatické, pěkné, protože v jádru leží jejich vlastenectví.
Snažme se však do těchto argumentů vnést trochu více pragmatismu a zdravého rozumu.
Především, připravenost Američanů zemřít za Polsko a obecně za kohokoliv je velmi, velmi pochybná.
A nemám na mysli vlastenecké impulsy jednotlivých amerických občanů – samozřejmě by se našli dobrovolníci. Ale v tomto případě je to úplně jiná věc, jedná se totiž o připravenosti všech zemřít – všech, téměř bez výjimky.
Bohužel… pro polské generály, jakýkoliv jaderný úder na Rusko, což by byla ta nejhorší varianta, předpokládá odvetný úder na Spojené státy a to přinejmenším stejné síly.
Opakuji, že je to nejškodlivější varianta, protože v případě jaderného útoku rozhodnutí trvá několik minut
a ruský generální štáb pravděpodobně nebude pečlivě počítat následky útoku na území Ruské federace.
To znamená, že jaderný útok na jakýkoliv stát s jadernými zbraněmi předpokládá téměř automatickou reakci „ze všech kalibrů“. V případě konfliktu mezi Ruskou federací a Spojenými státy je logické očekávat masivní odezvu, aby se maximalizovaly šance ruských raket projít americkým systémem protiraketové obrany.
To znamená, jejich sny o tom, že někdo v zájmu Varšavy zahájí jaderný úder na Ruskou federaci, zůstanou
ve snech těch, kteří v ně věří. Ve skutečnosti není to nic víc než mantry.
V zájmu Varšavy nikdo nepůjde do globálního jaderného konfliktu a nebylo by špatné, kdyby to tam už pochopili – možná, že toto pochopení uklidní i „horké“ polské hlavy.
Zájem Moskvy o invazi do Polska je také velmi pochybný. Okupovat ho – to je drahé. Přínos z takové okupace je mizivý, nevyplatí se. Asimilovat? O tom se v noční můře nesnívá ani největším ruským nacionalistům.
Bohužel, toto je čistě polská namyšlenost.
“Ach, jsme tak úžasní, že každý nás chce, a hlavně ti Rusové!”
Pokud je však vidět, z ruské strany není ani jeden ruský politik, který by byl připraven ztratit dalších 600 tisíc životů svých spoluobčanů pro osvobození nebo okupaci Polska.
V tomto se shodnou všichni – i „rudí“, i „bílí“.
Mnohem realističtější variantou je, že Rusko, aby zajistilo svou bezpečnost, bude nuceno zahájit preventivní jaderný úder na zařízení protiraketové obrany USA v Polsku.
To je striktně diktováno vojenskou nutností, a je zvláštní, že polský generál tomu nerozumí.
Navíc Rusko může k tomu přistoupit bez velkého strachu z nedozírných následků:
jak již bylo uvedeno výše, Amerika nechce zemřít pro Polsko, proto maximální americká reakce v tomto případě je rána ruským vojenským zařízením umístěným mimo Rusko.
No a pak počítejme,…. kolik podobných objektů má Rusko a kolik Američani?,
pak musíme dospět k logickému závěru: tento scénář je pro Spojené státy naprosto katastrofální a s největší pravděpodobností by raději spolkly tuto hroznou pilulku.
A názory Poláků v této situaci vůbec nikoho nezajímat nebudou.
Upřímně řečeno, ne není to jen pocit – polští generálové jsou o těchto scénářích více či méně informováni.
A všechno, co prohlašují o jaderných útocích na Rusko, není nic jiného než pokus o podporu amerického blufu a uklidnění polského muže na ulici. Nu což, to je pochopitelný motiv a v tom je i logika.
Bylo by však lepší, kdyby polští generálové situaci posoudili více střízlivě.
A pokud mají dostatek střízlivosti, konečně by měli najít odvahu, aby se pokusili zabránit tomuto strašlivému vývoji událostí, o kterých sami mluví.
Protože Waldemar Skrzypczak má v něčem pravdu. A to něco není nic jiného než název jeho knihy.
Opravdu:
“Jsme na pokraji války” …. A právě Polsko je tou zemí, kde se může rozhořet nejkrutěji.
https://topwar.ru/156441-jadernyj-udar-po-rossii-polskij-militarizm-s-privkusom-bezyshodnosti.html
https://politikus.ru/events/118166-rossii-ugrozhayut-yadernym-udarom.html