Politika “měkké síly” ve Venezuele – ruská verze

Začněme však u Ukrajiny. Je jasné, že není blízko Venezuely, ale přesto je provázanost zřejmá. 

Je jasné, že ve Washingtonu se na volby na Ukrajině a na celé předvolební klání těšili.
Skvělá doba, kdy budou ruští politici (ve větší míře) a vojenští experti (v mnohem menší míře, ale přesto) poněkud „odpojeni“ od problémů v jiných státech.
Doba, kdy je podle Američanů možné řešit venezuelský problém rychle a bez problémů.
Ukrajina by se měla alespoň na krátkou dobu stát hlavním faktorem rozptýlení Ruska. Ale čas rozhodných kroků je nenávratně pryč. A to je patrné také z nervozity jak opozice Venezuely tak Spojených států.

Dobře zahájená kampaň na diskreditaci prezidenta Nicolase Madura se náhle zastavila. Hlavní hybnou silou každého převratu v Latinské Americe jsou bezpečnostní sily a armáda – a tyto složky z nějakého důvodu nepodporovaly nového „legitimního prezidenta Venezuely“ Juana Guaidó. 
Politika dolaru nefungovala…… A to šokovalo americké politiky.

Druhá polovina března ukázala právě tohle. Američtí politici, jakoby na povel, začali říkat, že Nicolas Maduro přivede zemi ke zhroucení. Tolik materiálu se objevilo v médiích o hladu, o nedostatku léků, o poklesu životní úrovně, o selhání Venezuely! Země byla pohřbena celým západním světem.

A to vše bylo prezentováno tak, jako kdyby Spojené státy a jejich “sbor” byly v těchto akcích jen diváky.
Vinu za vše má pouze prezident Maduro. Dokonce i krádež vládních vkladů v amerických a dalších bankách Západu byla prezentována  jako vina prezidenta a vlády.

Američané metodicky utáhli smyčku kolem krku venezuelského lidu.

V zásadě je tento stát, a to i se svou přitažlivostí jako majitel největších uhlovodíkových zásob, pro Spojené státy velmi nebezpečný ….. jako “nová Kuba”.

V “zítřku” podle Spojených států by neměla Venezuela být. A to prostě jen proto, že se dnes Venezuela odvažuje přátelit právě s těmi, kteří (mírně řečeno) brání Spojeným státům žít.
To znamená – s Ruskem a Čínou.

Čína nalévá do Venezuely miliardy dolarů. Navíc, Rusko, které vítr může zavát kamkoliv, může dokonce vytvořit ve Venezuele „takovou malou základnu“ syrského typu.
Se všemi důsledky = existuje hrozba pro Venezuelu? Ano. Mohou Rusko pozvat. A Rusko může přijít.

Kromě toho, kdo řekl, že Čína nebude podporovat Venezuelu z hlediska ochrany svých investic? 

Příprava silové varianty k eliminaci prezidenta Madura začala již dávno. 
Organizace amerických států (OAS) řízená Spojenými státy již vyhlásila prezidenta Guaidó . A ozbrojené síly několika států se začaly tlačit na hranice Venezuely. Američtí politici na nejvyšší úrovni, včetně samotného Trumpa, téměř denně ohrožovali nejen obyvatele Venezuely a prezidenta Madura. A to zcela otevřeně. 

Za začátek realizace plánu silového řešení problému by měl být považován první masový výpadek elektřiny. 
Venezuelský systém zásobování energií nebyl připraven na kybernetický útok. 
Ale co je nejdůležitější, ti, kteří tento útok provedli, počítali s jistou reakcí Madura a jeho vlády.

Všechno šlo tak, jak bylo plánováno ve Washingtonu přesně do okamžiku, kdy do Caracasu přijel prominentní ruský diplomat, který byl mimo jiné oceněn čtyřmi vojenskými řády, Vasilij Tonkoškurov.
Je pravda, že generál-plukovník neslouží na ministerstvu zahraničí, ale v ozbrojených silách Ruské federace.
Ale to vůbec nezakazuje soudruhovi-generálplukovníkovi, aby se angažoval v diplomacii.

A pozice tohoto velitele je vypovídající – první náměstek vrchního velitele pozemních sil, náčelník hlavního štábu pozemních sil Ruska. Takže ruský generál tedy není z těch, koho je možné zastrašovat, nebo na koho vyvíjet nátlak. Spíše je možné ho nazvat Lavrovem v uniformě. 

Tak 23. března, tři letadla najednou přiletěla z Ruska do Caracasu.
Dva An-124 s 35 tunami nákladu a IL-62 s 99 Rusy. 
Z pohledu náhodného diváka, nic moc pro zemi jako Venezuela. 
Tato návštěva však způsobila nejen paniku ve Spojených státech a státech OAS.
Návštěva způsobila vztek!

Označení generála Tonkoškurova diplomatem – to není ironie, naopak je to co nejpřesnější popis.
Vojenský personál této úrovně je skutečně diplomat světové úrovně. A za určitých okolností skutečně řeší problémy světa. Je zřejmé, že mezi doprovodnými osobami takového člověka jsou odborníci nejvyšší třídy
v mnoha oblastech.

Tisk uvádí, že do ruské delegace jsou zařazováni právě tací odborníci. Od zaměstnanců velitelství pozemních sil a odborníků v boji proti počítačové kriminalitě, k “úzkým specialistům” sil zvláštních operací.
To znamená, že Rusko přímo deklarovalo své zájmy v tomto regionu.
Skutečnost, že ani Rusko nemá v úmyslu ztratit peníze investované ve Venezuele.

Chytré hlavy ruských vojáků byly navíc podporovány inteligentními raketami a pěti odpalovacími zařízeními
S-300 (na letecké základně Capitan Manuel Rios). Tam je také umístěna naváděcí stanice raket 9C32ME. 
To pro případ “náhodných letů cizích letadel” na obloze Venezuely.

Západní zdroje poukazují na další okolnosti. Venezuelská armáda je nyní nasazena přesně tam, odkud je útok nejpravděpodobnější. Jednotky jsou navíc umístěny tak, aby v případě útoku způsobily útočníkům maximální škody. Zajímavý fakt… z vojenského hlediska. Důstojníci štábů pracují.

Bojovat do poslední kapky krve jihoamerické armády nejsou zvyklé. Před tím, než zahájí ofenzívu, si to budou stokrát rozmýšlet. Z pohledu civilisty to samozřejmě zní cynicky, ale nejlepším způsobem, jak uklidnit agresora, je “rozbít mu obličej do krve”. Aby neustupoval, ale plazil se zpět.
Ve všech ostatních případech se krev nepřítele ředí krví vlastní, což je nežádoucí.

Kromě ruské vojenské delegace, před několika dny, přijela do Caracasu i čínská delegace.
A také složená z „diplomatů a podnikatelů“. Zatím se zdá, že je to jedno letadlo, ale není to úplně jasné.
Zdroje mluví různě, jednou jedno, pak dvě. Ale na tom nezáleží. Je jasné, že se Peking také rozhodl ochránit své prostředky investované do venezuelské ekonomiky.

Co, také ještě není jasné, ale něco Číňané jasně přivezli. Není třeba říkat, že transportní letadlo pro těžkou přepravu nepoletí přes polovinu světa jen tak, že? 

Co máme tedy na konci? Spojené státy, se svým zvláštním způsobem, pokoušely vytlačit Rusko a Čínu
z Latinské Ameriky. Dokonce i na Monroeovu doktrínu si vzpomněli. Z hlediska práva na kontrolu západní polokoule. Ale opět, jako obvykle, je paměť Američanů velmi selektivní.
Druhá část – nezasahování do záležitostí Evropy, tak na tu Američané zcela zapomněli.

Za účelem plné kontroly nad Venezuelou plánoval Washington vytvořit loutkovou vládu v Caracasu. 
V čele země měl být plně proamerický Guaidó.
Protiopatření ostatních klíčových aktérů světové politiky nebyly vzaty v potaz.

Ano, síla americké armády umožňuje “cvrnkat do nosu” libovolnému státu. Libovolnému státu, ale ne dvěma najednou. A už vůbec ne státům jako je Rusko a Čína.
Ruská armáda prokázala svou účinnost v Sýrii a čínská ekonomika v samotných Spojených státech.

Vítězství? Ne…. Hra právě začala.

Moskva a Peking dostaly do svých rukou dobrou trumfovou kartu pro jednání s Washingtonem o systémech protiraketové obrany a zónách vlivu. A tato jednání – to je velmi blízká budoucnost.
Již existuje pochopení toho, že další stupňování tlaku na Rusko a Peking povede k vojenskému konfliktu v amerických vládnoucích kruzích.

Doufejme však ve zdravý rozum. Možná, že bývalí “vládci světa” z Washingtonu si vzpomenou na jednu moudrost – Je lepší přijít o část, než ztratit všechno…

A obecně, Venezuela, stejně jako Sýrie, se stává bodem, který může změnit svět.
Jenom ne ve fyzickém smyslu, podle Archimeda, ale v politickém. Tento unipolární svět vedený Spojenými státy jasně vyžaduje modernizaci a přeformátování.

Velká hra, kterou v tuto chvíli hrají ve světě dvě velmoci (Rusko a Spojené státy), se často přirovnává k šachům. Ačkoli, vzhledem k tomu, že na planetě jsou i jiné světové síly, menší, lze zde hovořit jen o ohraničené hře. Třeba Čína je ve skutečnosti spojencem Ruské federace, ale udržuje si nezávislou politiku, také si hraje svou hru – ačkoli není pochyb o tom, že Moskva a Peking se shodují na svých klíčových pozicích, nebo nějaké mnohostranné strategické hře. Venezuela je jen jednou z her, které strany hrají.

Čím dál, tím více je zřejmé, že americká administrativa ve svém pokusu „získat spoustu volné ropy, z místa kde je omylem nějaká Venezuela“, se dostala do pozice zugzwangu, kdy jakýkoli další krok vede ke zhoršení jejich postavení, ale neposouvá je dál.  
A nejdůležitější je, že někdo bude muset odpovědět na tento neúspěch, ale samozřejmě nikdo není ochotný. 
Doposud se ti, kdo jsou za tento trend v USA zodpovědní, pokoušejí jednat podle principu „ buď umře dříve emír nebo osel“ (kdo je zde emir a kdo je oslem, každý se může rozhodnout sám za sebe), a tak se snaží oddálit konečné řešení problému někam daleko do budoucnosti.

Mezitím je jasné, že všechny kroky Američanů a opozice, která je pod jejich kontrolou, vedou pouze k oslabení jejich postavení. Historie s „humanitárním průlomem“, který skončil neúspěchem, četné výzvy pro generály armád a bolívarských ozbrojených sil (BVS) přeběhnout ke Guaidóovi také selhaly, a to navzdory řečem
o „tajných jednáních“. Počet dezertérů se ukázal být urážlivě malý, dokonce jestliže i věříte mediálním pohádkám o “tisíci dezertérech”. Takto si to nikdo představoval, při takovém tempu zhroucení armády můžou čekat, že dřív Nicolas Maduro umře stářím.

A i částečně úspěšná operace s kybernetickými útoky na elektrickou rozvodnou síť země a vodní elektrárnu
El-Ghuri vedla k opačnému efektu, než jaký byl očekáván: … obyvatelstvo dokonale pochopilo.

Na Madura a Chávisty se budou snažit tlačit i nadále, a pokud budou pokračovat takhle, budou pak muset začít s prázdnou stránkou, nepopsaným listem – obecně jako Asad, který „musí jít“.
Nakonec všichni, kteří to řekli, už jsou pryč a jejich nástupci se snaží kontaktovat Bašára Asada, ale v Damašku na ně a jejich země nikdo nezapomněl. Nezapomenou na ně ani v Caracasu.

A základna (která může být nazývána jiným způsobem, nějaký druh „vojenského rehabilitačního centra“ nebo „výměnného centra pro zkušenosti s bojovým využitím“) ve Venezuele, ani Rusku ani Číně neublíží, druhá věc je, že i bez ní se mohou obejít, takže tato „figura“ zatím zůstává nerozehrána.
Ale možnost jejího zapojení do hry je zřejmá a byla demonstrována.
však to bude oznámeno, když (pokud) bude vše připraveno, a ani o den dříve.

Ale Američany a opozici  je předčasné odepisovat. Můžeme od nich čekat ještě spoustu ošklivých věcí:
USA mají bohaté zkušenosti a mají v této zemi velké příležitosti.
Na druhou stranu čím více bude pana Guaidó , tím více ho čeká nezáviděníhodný osud.
“Revoluce potřebují oběť, každý Majdan potřebuje dříve nebo později něčí hlavu.”
Hlava pana Guaidó  je zbytečná a prázdná a velmi dobře známá, takže může být v této funkci oběti užitečná.
Navíc, pokud může být skutečně zatčen, …. ví příliš mnoho. Bylo by tedy pro něj lepší, kdyby se zavčasu vzdal do dobrých rukou SEBIN (Venezuelská zpravodajská služba)  – tam ho alespoň nezabijí.

https://topwar.ru/156304-politika-mjagkoj-sily-v-venesujele-rossijskoe-ispolnenie.html
https://topwar.ru/156347-venesujelskij-cugcvang-vashingtona.html

sdílet na