Britové vyvraždili střelbou do zad přes tři tisíce Tibeťanů,..

.. ale jen Číňané jsou arogantní agresoři v Tibetu, kteří dnes prý ničí tisíce úspěšných tibetských studentů v Číně, aby je zbavili náklonnosti k buddhismu i k jazyku svých předků.

Opět je tady moje tisíckrát prokázaná pravda; budu ji opakovat donekonečna a pořád, pokud u nás budou havloidé dál vyvěšovat tibetské vlajky; hrstka análních Čechů totiž pro tuto údajnou čínskou “újmu” vehementně máchá 10. března tibetskou vlajkou na protest proti čínské kultivaci brutálního feudalismu v Tibetu, a já v tento den vyvěšuji ve svém srdci 31. března vlajku čínskou proti tibetské agresi Britů…

Byl jsem v Pekingu i v Tibetu a není mi jasné, proč se rovněž nemluví o tom, že již v prosinci 1903 překročila vyzbrojená britská expedice o síle 3 000 vojáků a 7 000 šerpů hranice Tibetu, kde způsobil jeden z největších masakrů 31. března roku 1904 v horském průsmyku u osady Guru; Britové tam zákeřně stříleli ze svých kulometů do zad prchajících Tibeťanů a přes tři tisíce jich zabili…?

Proč se nepřipomíná rovněž výročí toho, že v 23. září 1904 byla ve Lhase podepsána násilím vynucená dohoda mezi britskými silami, světskými a církevními reprezentanty této vlády a zástupci klášterů, kdy se Tibet zavázal k otevření hranic pro volný obchod mezi britskými a tibetskými subjekty (otevřeny 3 trhy) a k vyplacení odškodnění britské vládě za výlohy, které jí vznikly vysláním vojenských sil do Lhasy…?

Byl to britský plukovník Younghusband, který telegrafoval svým nadřízeným do Indie:

„Věřím, že tento obrovský trest bude prevencí pro budoucnost a přiměje je podrobit se.“

Poté byla v 23. září 1904 byla ve Lhase podepsána násilím vynucená dohoda mezi britskými silami, světskými a církevními reprezentanty této vlády a zástupci klášterů.

Naše média se můžou přetrhnout v tvorbě účelových polopravd; v Tibetu prý byly v posledních letech výrazně zesíleny kontroly internetu, médií a sociálních sítí (často ve jménu „národní bezpečnosti“). Díky technologiím jsou Tibeťané sledováni doslova na každém kroku. Kamery mají schopnost rozeznat obličeje, kontrolují se dokumenty, telefony. Velké množství policistů v ulicích není nic neběžného. Bla, bla. bla…

A co policie a protiteroristické jednotky ve Francii, Německu, Španělsku, Belgii či v USA, kde mají rovněž nový systém kamer na letišti ve Washington Dulles zaregistroval teprve pár dnů po svém spuštění první úspěch.
Do USA přicestoval z Brazílie 26letý podvodník.
Ten předložil celnímu úřadu francouzský pas.
Poté, co vzniklo podezření, byl tento cestující podroben komplexní kontrole. V rámci té byl v jeho botě objeven pas
z Demokratické republiky Kongo.

Nový systém kamer se testuje na 14 letištích v rámci USA
a do budoucna se uvažuje, že by nahradil klasické kontroly cestovních dokladů a letenek. Dle informací má systém více než 99% přesnost, s postupem času se budou nové kamery zdokonalovat. Jejich zavedení se pochopitelně nelíbí všem, jde o poměrně velký zásah do soukromí. Na druhou stranu, výše popsaný případ ukazuje, že nové kamery mají na letištích svůj smysl.

Tak co Kalousci a Štětinové? Proč mlčíte, že též Česko chce v příštích letech zavést stovky takzvaných chytrých kamer, které dokážou rozpoznávat i biometrické údaje, jako je obličej nebo výška postavy. Někteří právníci varují, že systém může narazit na nová pravidla ochrany osobních dat.
Bezpečnostní experti naopak tvrdí, že nové systémy jsou ve veřejném zájmu.
Ale, ale, tak copak na to vy slavní čeští vyvěšovači tibetských vlajek?

Pro někoho to ještě není jasné, ale k Číně bez pochyb a neodmyslitelně historicky patří Tibet. Železniční spojení do Lhasy funguje od července 2006. Podle čínských úřadů je železnice významným nástrojem při modernizaci Tibetu, který je součástí Číny od roku 1951, kdy byla přes čtyřicet roků bezprizorním územím,
na němž se vše jen rozpadalo a ruinovalo.

Čína čekala, kdy někdo z Tibeťanů požádá OSN o svoji samostatnost. Nestalo se a tak smradlavou otrokářskou ostudu Střechy světa vzala pod svoji kontrolu a vybudovala i jedinečnou železniční trať. Kritici spojení po kolejíc však jen hloupě tvrdí, že železnice pouze přispívá ke zhoršení životního prostředí a urychluje rozpad tradiční tibetské kultury.

Přitom železnice na náhorní plošině, která je nejdelší a má největší nadmořskou výšku na světě, začíná v městě Xi Ning v čínské provincii Qing Hai a končí ve Lhase, metropoli Tibetské autonomní oblasti. Je celkem 1956 kilometrů dlouhá, její průměrná nadmořská výška po celé trati je přes 4000 metrů, nejvyšší úsek je 5072 m nad mořem a nazývá se „železnice nejbližší nebi“. Prochází 550 kilometry tundry a třemi tunely.
Ten v horách Feng Huo Shan (Hory větru a ohně ) leží na místě, kde je nadmořská výška 4905 m.

Měří 1338 metrů a nachází se v oblasti věčně zmrzlé tundry na náhorní plošině jako nejvýše existující tunel na světě. Tunel v pohoří Kun Lun se prochází provincií Qing-hai. Jeho nadmořská výška činí přes 4600 m a délka 1686 m. 

V této zóně se často objevují stěhující se tibetské antilopy, tibetští divocí osli a další vzácná zvířata náhorní plošiny, proto prostory mezi mostními pilíři mohou fungovat jako přechody pro stěhující se zvířata.

Železnice v nejvyšším místě na světě:

„V politice není zneužívanějšího pojmu, než je pojem morálka,“ sdělil nedávno prezident Miloš Zeman a připomněl část tibetské historie, kdy do roku 1951 měla vláda lámů podobu kombinace feudalismu s otroctvím.

„Lidé byli naprosto běžně přikováni k řetězu, občas jim byly vylupovány oči. To jsou historická fakta, to není můj výmysl,“ prohlásil. Podle prezidenta by si měl každý, kdo vyvěšuje tibetskou vlajku symbolizující nezávislost a návrat do zmiňované historické fáze, rozmyslet, zda si přeje nezávislost, anebo zda si přeje autonomii Tibetu, tak jako v případě Hongkongu…

Dnes je čas satisfakce pro Tibeťany a připomenout pravdu, kteří u nás nemíní slyšet Havlové, Bursíkové, Schwarzenbergové, Kalousci, Halíci, Putnové, Piňosové a další zvrhlí populisté, kteří nechtějí znát obraz situace z dob temného feudalismu, kdy tibetští nevolníci a otroci představovali 95 procent populace, přirozeně neměli žádnou osobní svobodu a zacházelo se s nimi jako s věcmi. Vlastnili je buď vládní úředníci, aristokraté nebo vysocí lámové. Po generace byli připoutáni k půdě patřící feudálním pánům.
Čím více měl pán nevolníků, tím byl bohatší.

Mohl je půjčovat, dávat jako vklad do hry, zastavovat na hypotéku, darovat je či prodat.
V případě, že nastávající manželé patřili různým pánům, musel být jejich sňatek schválen oběma pány.
Někdy si nevolník musel svou manželku od pána koupit.
Jakmile se nevolníkovi narodilo dítě, stalo se majetkem pána.
Lichva, robota a vysoké daně tvořily pilíře režimu. Většina nevolníků byla zadlužena či zatížena dědičným dluhem. Zatímco ve starém Tibetu nebyly žádné školy, v současnosti má Tibet čtyři univerzity.
http://www.rukojmi.cz/clanky/753-cina-zase-krute-porusuje-lidska-prava-bude-mit-svoji-prvni-vojenskou-zakladnu-v-zahranici

Jasně o čínsko-tibetském konfliktu říká dokumentární film Jeana – Michela Carrého: „Čína. Nové impérium – od ponížení po dominanci.“ Autor mj. zdokumentoval pomocí audiovizuálních archivů neznámá fakta.
Když Maova armáda přišla do Tibetu, našla tam jen středověkou teokracii s typickými prvky otrokářství.

Navíc před zásahem CIA byly vztahy mezi Tibeťany a ústřední čínskou vládou zcela bez nepřátelství. Carré se vrátil i k výrokům tibetského dalajlámy, jenž v roce 1954 přijal místo místopředsedy čínského Národního shromáždění, kde se ve svém hábitu vyjímal mezi strohými uniformami maoistů.  Na Maovu počest dokonce napsal báseň „Je kultivovaný a zdvořilý“…

V tibetském muzeu je Dalajlámův vstřícný telegram Mao Ce-tungovi:

“Předsedo Mao Ústřední lidové vlády. Tento rok koncem dubna 1951 vyslala místní vláda v Tibetu pět delegátů vybavených plnou mocí vedených Kaloon Ngapoi do Pekingu, aby vedli mírové rozhovory s delegáty jmenovanými Ústřední lidovou vládou. Na bázi přátelství uzavřeli delegáti obou stran 23. května 1951 smlouvu Ústřední lidové vlády a místní vlády v Tibetu o opatřeních k mírovému osvobození Tibetu. Tibetská místní vláda, jakož i církevní a sekulární představitelé jednomyslně podporují tuto smlouvu a pod vedením předsedy Maa a Ústřední lidové vlády budou aktivně podporovat Lidovou osvobozeneckou armádu v Tibetu, aby konsolidovala národní obranu, vyhnala imperialistické vlivy z Tibetu a zabezpečila sjednocení teritoria a suverenitu vlasti. Tímto telegramem Vás o tom informuji. 
Dalajláma Tibetské místní vlády, 24. října 1951, 24ho 8. měsíce roku zajíce tibetského kalendáře.

Francouzský dokument otevřeně představuje historii ČLR. Když Čína obsadila Tibet, bylo ovšem dalajlámovi pouhých
16 let, asi proto nepodal žádost OSN o nezávislost pro Tibet. V roce 2000 v rozhovoru pro deník Libération Dalajláma sám přiznal: „Byl to pro mě velmi obtížný moment, neměl jsem žádnou zkušenost v diplomacii a v jednání s velmocí. V komunismu viděl větší duchovní inspiraci, než v kapitalismu,” řekl, aby se vzápětí sám několikrát prohlásil za marxistického buddhistu.

Věřil, že se Mao nebude v Tibetu prosazovat násilím. Dnes připouští zlepšení životní úrovně v Číně a také cílené kroky USA, jež zhoršily vztahy Číny a Tibetu. Čtyřicet let existoval Tibet jako bezprizorní území, kdy OSN marně čekalo, až přijde oficiální žádost o jeho samostatnost. Nepřišla, přišla proto čínská vojska. Pozadí mapuje v tibetském muzeu ve Lhase Dalajlámův vstřícný telegram Mao Ce-tungovi, v němž připomíná, že na bázi přátelství uzavřeli delegáti obou stran 23. května 1951 smlouvu Ústřední lidové vlády a místní vlády v Tibetu
o opatřeních k mírovému osvobození Tibetu.

Tibetská místní vláda, jakož i církevní a sekulární představitelé jednomyslně podporovali tuto smlouvu, aby pod vedením předsedy Maa a Ústřední lidové vlády mohli aktivně podporovat Lidovou osvobozeneckou armádu v Tibetu. Cíl byl jasný; konsolidovala národní obranu, vyhnat imperialistické vlivy a zabezpečit sjednocení teritoria a suverenitu vlasti Země Středu…

Přispěl k tomu i fakt, že ke všemu Dalajlámův bratr s odbojáři dostali peníze i výcvik od CIA, jež se v roce 1956 rozhodla udělat z Tibetu baštu proti komunismu v Asii dle Dullasovy deklarace. Mao tak byl v roce 1950 pod tlakem Moskvy a souhlasil s účastí Číny v korejské válce, i když to zablokuje jednání o Tchaj-wanu. 
Čína v Koreji ztratila na 200 tisíc vojáků, padl i nejstarší Maův syn.

Válka ale ukázala, že Čína je schopná USA vzdorovat a USA se proto rozhodly Čínu destabilizovat.
“Toužíme po mírovém spolužití s našimi čínskými bratry a sestrami,” zopakoval alibisticky nedávno v Česku to, co řekl na tiskové konferenci v německé Bochumi. Zároveň dodal, že namísto nezávislosti by byl rád, aby tibetská provincie získala v rámci Číny větší autonomii a respekt pro kulturní a náboženské otázky.

Dalajláma však zapomněl připomenout, že už v 8. století tibetský král Langdarma nechal bořit buddhistické chrámy a kláštery, ničit jejich sochy, pálit knihy a mnichy nutil vykonávat práci řezníků… A privilegovaní lámové otročili tibetské chudáky, z nichž dělali buddhistické fanatiky…

Po povstání z roku 1959, organizovaného prominentními lámy, držícími negramotné poddané ve feudálním otroctví, které Říše středu potlačila, emigroval tibetský duchovní vůdce dalajláma do Indie.

Pak vyrukoval s tím, že po 369 letech zruší systém, který
z dalajlámy činí duchovního i politického vůdce Tibetu. Čínský vliv v Tibetu výrazně zesílil zvláště po roce 1959, kdy vznikly nepochybné pozitivní aspekty; zrušení feudalismu, který do té doby v Tibetu přežíval a udržoval mnoho lidí, zvláště na venkově, v područí, bídě a nevzdělanosti (některé dokonce v otroctví).

Zrovnoprávnění žen, jež byly dříve nejutlačovanější skupinou Tibeťanů. Pozemková reforma dosavadního feudálního vlastnictví půdy, která byla dána k dispozici rolníkům k obdělávání. Zřízení veřejného školství, místo jednostranného a zaostalého klášterního školství. Klášterní školství zůstalo zachováno jen pro náboženské vzdělávání, především mnichy…

Mladá generace Číny dnes pohlíží na Maa, asi jako Francouzi na Napoleona. Na toho Maa, který se nebál čelit Američanům i Rusům a z Číny vytvořil mocnost… To je pro mladé Číňany klíčové. Všichni, ať chudí nebo bohatí, si přejí, aby z Číny byla opět Říše středu, resp. Střed světa, jak se o tom hovoří v Zakázaném městě v Pekingu; dokonce jsem si tam mohl stoupnout na vyvýšeninu, co má tvořit střed světa…

Špatné školství, jak tvrdí dvě stovky protestujících pitomců v Praze? A pravda? Do roku 2003 bylo v Tibetu zřízeno 1011 škol, včetně 2020 vyučovacích kurzů. Počet posluchačů dosáhl 453 tisíc a skoro 92 procenta tibetských dětí chodí do škol. Počet negramotných se snížil o třetinu od roku 1992, kdy byl uplatněn projekt „Naděje“, který pomáhá chudým školákům znovu chodit do škol. Současně bylo postaveno 180 škol, 36 tisíc chudých školáků se do nich vrátilo. 

Zákon o oblastní autonomii národnostních menšin Čínské lidové republiky stanoví:
„Každý národ má svobodu používat a rozvíjet vlastní jazyk a písmo“.

Od mírového osvobození Tibetu stále dbá čínská vláda na to, aby se na všech stupních tibetských škol vyučovala, používala a rozvíjela tibetština. V červenci 1987 vypracovala autonomní oblast Tibet studii „Rozhodnutí o studiu, použití a rozvoji tibetského jazyka a písma“ a jasně tak byla stanovena stejná váha tibetského a čínského jazyka, přičemž důraz je kladen na princip studia tibetského jazyka a písma.
Na tibetských školách se vyučuje v tibetštině a hodiny tibetštiny jsou hlavním studijním předmětem.

Vzdělávací systém spočívá v tom, že studijní materiály od základních škol po školy střední jsou psány v tibetštině, stejně tak jako ostatní doplňkový studijní text. Všechny texty autonomní oblasti a všechna vydaná oznámení, značky na veřejných místech a soudní spisy, jsou psány jak tibetštině, tak v čínštině. Pouze učebnice matematiky, fyziky a chemie jsou jenom v čínštině. Akce s názvem „Město školství“ v tibetské Lhase byla oficiálně zahájena 15. února 2011.

Starosta Lhasy Duo-ji-ci-zhu uvedl, že uskutečnění akce „Město školství“ je novým pokusem rozvoje školství
ve velkém měřítku a přispěje k urychlení reforem a rozvoji školství v Lhase a ke zlepšení kvality života lidí.
Podle informace projekt „Město školství“ zahrnuje sedm malých projektů, včetně střediska pro školení učitelů, výzkumných institutů při tibetské univerzitě.
Přitom ve starém Tibetu před rokem 1951 neexistovaly základní školy v moderním smyslu slova, více než 95 procentům pachtýřům a otrokům bylo odepřeno právo na vzdělání.

Po založení autonomie investoval stát obrovskou lidskou, materiální a finanční sílu do vzdělání a v září 2006 dosáhl počet žáků navštěvujících všechny typy a stupně škol v celé oblasti Tibetu 530 tisíc. V Tibetu tak mají dnes své magistry, doktory a řadu významných odborníků a učenců. V dnešním Tibetu existuje bezplatné vzdělání od základních škol, po školy vysoké. Studenti, kteří jsou ve fázi povinné školní docházky, nemusí platit poplatky za studium, jsou jim zadarmo poskytovány studijní materiál a sešity.

V pasteveckých oblastech je uplatňována politika „třech balíčků“, jejichž hlavním obsahem jsou „balíček jídla, balíček bydlení a balíček výdajů na studium“. Tří balíčkové fondy každoročně vydají asi za 330 milionů yuanů, cca miliarda Kč. Další významnou položkou tibetského školství jsou školy tibetského buddhismu.
Buddhismus v Tibetu se tradičně rozděluje do čtyř hlavních proudů:
Ňingmapa, Kagjüpa, Sakjapa a Gelugpa.
Ty se dělí na množství řádů a podškol. Každá má svého duchovního vůdce a vlastní styl výuky a praxe, který odpovídá potřebám různých lidí.

Tvůrce dokumentu Jeana–Michel Carré vytvořil přemýšlivý film. Je v něm zcela očividné, že motorem renesance Asie coby nastávajícího politického centra světa je především renesance čínské moci. Čína jako stát existuje nejméně 2 500 let. Ve své historii díky své rozloze, obrovským zdrojům a rozsáhlé populaci aspirovala na úlohu ekonomického, politického či kulturního centra světa mnohokrát. Ještě na počátku 19. století její impérium „vládlo“ nejen území dnešní Čínské lidové republiky, ale i Koreji, Indočíně, Siamu, Barmě a Nepálu. Přičemž ekonomika Říše středu představovala k roku 1820 přibližně celou třetinu ekonomiky světa.

Západní propaganda lidem vtloukla do hlav podivné klišé o „okupaci Tibetu“. Západ velmi snadno zapomněl, že téměř tisíc let do roku 1959 byl Tibet součástí Číny a jen po dobu několika desetiletí japonské okupace a občanské války byl mimo jurisdikci čínské vlády.
Stručně řečeno, ani v roce 1959 Čína zvláštní potřebu „okupace“ neměla.
Potřeba přišla až ve chvíli, kdy si USA uvědomily, že raketa středního doletu umístěná na vrcholku hory vysoké 4 – 5 tisíc metrů nad úrovní moře se mění na raketu doletu velmi dlouhého… A tak jakmile došlo k tomuto objevu, vypuklo v Tibetu povstání proti centrální vládě.

Inu, přesto jsem ve svém srdci i já vyvěsil vlajku, ne 10. března a ne tibetskou, ale čínskou, a ne na protest proti Číně, jež v ten den započala s kultivací zbídačeného Tibetu, ale až 31. března na protest proti Britům, co do zad postříleli v roce 1904 v horském průsmyku u osady Guru přes tři tisíce nevinných Tibeťanů…

Pojďme se tedy podívat na to, jaký byl Tibet do roku 1959, než „bajonety Lidové osvobozenecké armády Číny“ zde jako v poslední zemi na světě zrušily otrokářství. Dalajláma žijící od té doby v exilu vám tyto fotografie nikdy neukáže. Prohlédněte si je sami: 
http://www.rukojmi.cz/clanky/761-vzkaz-vsem-vyvesovacum-tibetskych-vlajek-pred-112-lety-byla-invaze-vojska-britu-do-tibetu

Břetislav Olšer – šéfredaktor Rukojmí.cz
http://www.rukojmi.cz/clanky/7761-britove-vyvrazdili-strelbou-do-zad-pres-tri-tisice-tibetanu-ale-jen-cinane-jsou-arogantni-agresori-v-tibetu-kteri-dnes-pry-nici-tisice-uspesnych-tibetskych-studentu-v-cine-aby-je-zbavili-naklonnosti-k-buddhismu-i-k-jazyku-svych-predku

sdílet na